a ne mně samému,

ale kdož příští jeho

miłují z srdce ctného,

z věrných svých každému.

O II Za dar života ctného ku Pánu Ježíši. (Jako v Přídavcích žałmů píseň XVII)

[1]text doplněný editorem[1646]V prameni není obsaženo. Ach, mé nejdražší jmění,

Pane Jezukriste,

tvé poněvadž vyrčení

jest pravé a jisté;

že máme v den soudu tvého

z každého marného

słova počet vydati,

pak odpłatu bráti.

2 Tomu když tak jest, Pane,

jakž pak ostojíme?

My, jenž všecko naopak

młuvíme, činíme?

Ach, všickní musíme věčně

zhynouti konečně;

jestli nás budeš chtíti

přísně tam souditi.

3 My však vědouc o tobě,

žes miłostivý Pán,

utíkáme se k tobě,

sic žádný z sebe sám

nemůž dobrého nic činiť,

młuviť ani mysliť;

neb ty sám dáváš chtění

i skutkem činění.

4 Prosím tedy pokorně

tvé božské miłosti,

by mne obdařiť duchem

ráčił rozumnosti;

ať co myslím, młuvím, činím,

směřuji se vším tím

k naplnění vůle tvé,

k spasení duše své.

5 Opatruj i jazyk můj,

byť nemłuvił złého,

rty mé též mocně hamuj,

ať by nižádného

v ničem neokłamávali,

daremně nežvali

k urážce buď bližního,

buď svědomí mého.

6 Nýbrž ať v społku věrných

ctnostné obcování

mé jest a o słovu tvém

stále rozmłouvání;

k dobrým věcem a pobožným,

k vzděłání způsobným

sám sobě mne nastrojuj

po všecken život můj.

7 V srdci a svědomí mém

líhnouti se zbraňuj

převráceným myšlením,

přesvatý Pane můj;

brž, ať jsuc nepoškvrněné,

od złého vzdálené,

v samém tobě mé srdce

se kochá nejvíce.

8 Všecka svá předsebrání

ať spořadaná mám,

skutečná začínání

k cíli vésti žádám.

Dle tvých přikázaní svatých

vše řídě v činech svých;

nic nebera před sebe,

čímž bych dráždił tebe.

9 Summou: Dej, skutky ctnými

víru svou ať šlechtíc,