v den smrti mou duši vesele
nesou do lůna tvého.
Nech těło v komurce podzemní
odpočine v upokojení
až tam do dne soudného,
v kterémž mi z mrtvých vstáť kážeš
a mým očím se ukážeš
v přenevymłuvné radosti,
ó, můj tehdáž słavný hosti!
Jezukriste,
dej z miłosti, dej z miłosti,
abych tě ctił u věčnosti!
O vnitřní lásce k Duchu svatému, posvětiteli svému, a jeho v nás nekormoucení než obveselování ctnostnými skutky
O I K Bohu Duchu svatému o tři hłavní ctnosti
{Má duše, se nespouštěj}marginální přípisek soudobou rukou
[1]text doplněný editorem[1611]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Studně nepřevážená
všech božských miłostí,
k tobě úpí duše má,
tvých žízníc sładkostí,
Bože, Duchu svatý,
jenžs posavad v dařích svých
předrahých a rozkošných
přehojně bohatý.
2 Poněvadž víra pravá
dar nejpřednější jest
a od tebe se dává
těm, jenž skrz svatý křest
jsouc Bohu oddáni,
v něj samého doufají,
v něm samém všecku mají
radost a kochání.
3 Bez kteréž pravé víry
Bohu se nelíbí
žádný, sic pravé míry
k spasení pochybí,
a co bez ní koli
i tvárně dost se děje,
pošmourností se stkvěje,
není než hřích hołý.
