3 Słáva tvá neb urozenost

nic u Boha neváží,

měj ty co měj sobě za ctnost,

on všecko hrdé sráží;

jsou mu smrady

těła vnady,

jestli se neobrátíš

a od těła

hned doceła

srdcem se neodvrátíš.

4 Kdoť Boha zná a miłuje,

živ bude jemu k vůli,

złého se všeho varuje

hned z srdce, to nemýlí.

Tak Písmo dí:

„Sám se svodí,

kdo jiný rozum dává

řečem Božím,

trním, hłožím

svou ten mysl krmívá.“

5 „Což mi třeba víc trpěti,“

dí svět, „násilí svému

čině těłu a úpěti?

Však Kristus mně k dobrému

všecko trpěł,

za mne úpěł,

hříchy mé płatě hořce;

toť já věřím,

tím se těším.“

Ach, nebłuď, ale koř se.

6 Zásłuhať ovšem Kristova

nás že spasiti může,

pravda, tak vzní Boží słova,

víra jest vonná růže,

avšak živá,

Bohu chtivá

k líbosti ve všem býti.

Chceš-li jinak,

pujdeš opak,

cíleť nelze dojíti.

7 Věř ty, že Bůh svět miłovał,

až mu dał Syna svého,

skrz něhož by dosahovał

každý bytu věčného;

víra však tvá

nebuď mrtvá

než ovoce nesoucí.

Skutkem se stkvi

tvé křesťanství,

vezmeš korunu stkvoucí.

O XI Máš-li kdo pokušení a k hříchům łákání, bojuj. (Notou písně: E XVI)

[1]text doplněný editorem[1754]V prameni není obsaženo. Chtějmež my posłouchati,

také zpívati

píseň o bídách smutnou,

avšak potřebnou.

Płáč s bolestí zde smíšen

dokudž nevyjdem,

nelze vesełu býti,

se nermoutiti.

2 Neb lidského života

dvoje postata,

těło s duchem spojené,

neopravené

má s sebou bojování,

rytěřování,

takže pokoje míti

nelze do smrti.

3 Z toho žałost čłověku

jde, bojovníku,

neví, co má činiti,

kam se podíti,

pro těžká kormoucení,

hrozná trápení

když tak těło bojuje,

duch obtěžuje.

4 Apoštoł sobě stýskał,

když v tom boji stáł,

pro [ten Zákon ukrutný,]text doplněný editorem

[Duchu odporný,]text doplněný editorem

[kterýmžto hříchu]text doplněný editorem[1755]Doplněno podle tisku uloženého v Národní knihovně ČR pod signaturou 54 K 023269. słoužił,