život słožił,

słovem on tvým vše zdržuje,

nebe, zemi obživuje.

6 Až pak tě nám posłał z nebe,

by skrz tě nám podał sebe

v miłosti své plné, věčné.

Ó, srdce náše, buď vděčné.

7 Ježíši, tys zamiłovał nás

a rád na svět přišeł pro nás,

naším oděv se pak těłem,

krevníms se nám stał přítelem.

8 Na smrts se z łásky k nám vydał,

by z hrdła nás ji zas vyňał.

Taks nás za chot koupił sobě

svou krví, ach, chváła buď tobě!

9 Z smrtis propasti zas vybředł,

na světło tím život vyvedł,

život nesmrtedlný v sobě,

však nám daný v tvé osobě.

10 V nebes vstoupił, sceptrums dosáhł,

by nás tam po sobě všecky táhł.

Ach, táhni, táhni, můj Pane,

tam, odkudž tvá vůně vane.

11 Vaneť mi vůně tvá libě

a mocně mým duchem hýbe;

smradem mi jest vše, což svět má,

pro vůni tvou, růže věčná.

12 Co jen myslím, młuvím, činím,

vše páchne Pánem mým miłým.

Neb vím, při všem že vždycky jest

Ježíš, koruna má a čest.

13 Vidím-li nebe, vidím svého

stkvěłý hrad Pána miłého.

Myslím však, když jen mám tebe,

Ježíši, mám dosti nebe.

14 Vidím-li zemi, vidím Boží

rozestřené tu podnoží,

k němuž se skłáněje míle,

chápám se noh jeho směle.

15 Když jím neb pím máło, mnoho,

vše beru jako z rukou toho,

kterýž krmí do té doby

nás, své na poušti zástupy.

16 Když spáti jdu, v jeho kładu

ochranné łůno svou hłavu;

věda, že on nikdý nespí,

k dobrému svým jsa, při nich bdí.

17 Procítě, cítím hned jej zas

a v mých uších zavzní mi hłas:

Vstaň ze sna hříchu, pak v onen

já tě vzbudím ostatní den.

18 Summou, co jest kde vzłáštního,

zvłášť v kni505503N