ve mne sobě,

nebť umdlévám,

ach, miłostí již płápołám.

4 Z tvéhoť samého vzezření,

tvých očí ke mně skłonění

božská mi svítí záře.

Ó, můj Ježíši přemiłý,

Słovo a Duch tvůj mne silí,

neskrývejž své mi tváře.

Vem mne

jemně

do svých ramen,

łásky pramen

ať mne projme,

ach, s sebou na věčnost spoj mne!

5 Však pak dřív, nežli ten svět był,

mnes sobě již był vyvolił

v Synu svém, Otče věčný;

zasnoubił za svou sobě chot

i on mne a já za klénot

jej sem přijała vděčný.

Słávu

pravu

slíbił dáti

a já bráti,

jemu chváła

kdež by ode mne se dáła.

6 Bijtež na citaře struny,

libá i na všecky strany

muziko vzněj radostně;

s svým já ať Ženichem pravým,

procházejíc se, předrahým,

hrám s nim miłým miłostně.

Hlučte,

zvučte,

zpívajíce,

říkajíce:

„Veliký Pán

jest Bůh náš, Bůh v łásce nám znám!“

7 Ach, plésám, miłý můj že jest

alfa, oméga, jemuž čest

náleží světa všeho,

onť časných zprostě mne strastí,

půjme do věčných radostí,

do ráje půjme svého.

Amen,

amen,

přiď słávo má,

koruno ctná,

neprodlévej;

tesknostem se mým nedívej.

{Obecní notou}marginální přípisek soudobou rukou; * Přípisek je velmi špatně čitelný.

[1]text doplněný editorem[1575]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Ach, smutku můj, což od světa

mne v bídy všecko zapletá!

Úzkou k věčné cestou vłasti

musím, plnou všudy strastí.

2 S těłem jaké vystáť boje,

o své duch můj věčné sto[je]text doplněný editorem!

Ach, kdož pomůže, jen ty sám,

Ježíši? Těť toliko mám.

3 Radost jsi má, pomoc, rada,

kdokol se v péči tvou dada,

nemá zhynouť, spasen bude

a zámutků všech pozbude.

4 Ty sám jsi Pán divné rady,

ty Bůh, čłověk jsa bez vady,