ty Bůh, čłověk jsa bez vady,

smrtis se stał, div nad divy,

i pekła vítěz pravdivý.

5 A nás jaté vyvedłs vězně

až k trůnu słávy vítězně:

Ježíši, Páns a Bůh ty můj,

pavézo má, jen při mně stůj!

6 Každého smutku hořkosti,

hned jména tvého sladkosti

pamět sładí a mé duši

všech proud ihned slz osuší.

7 Těło s duší byť umdleło,

předceť by tvých plnost měło

posił; tě, jen tě kdož zde má,

věčným věkem dobře se má.

8 Ty můj jsi, já se též cele

se vším na tvou miłost směle

kładouc, tak hřích s smrtí, pekło,

vše pošlapám, byť se vstekło.

9 Neb kdož tě má, drží s tebou,

ten vítězí, ten jist sebou;

cestas ty, pravda, bezpečný

ty máš i dáš život věčný.

10 Ježíš radost, sytost i čest,

věrných srdcí pokład on jest;

nevymłuví jazyk toho,

jak v něm darů skryto mnoho.

11 V kom víry, lásky płápołá

oheň, kde Duch svatý vołá:

„Ach, Abba,“ k ctných nebes domu

skusiv, svědčí, věř jen tomu.

12 Ježíše kdož se přídrží,

pro něj cełý ho svět mrzí,

o tom to v pravdě říc mohu,

že jest v samém boha[t]text doplněný editorem Bohu.

13 A byť kdo měł plný jmění

svět a vše s nim, to nic není;

nemá-li Krista v svém srdci,

hynouc, neví, kam se vrci.

14 On bídu, on bolest, žałost

vnitřní i płáč mění v radost.

Vše, když se tmí, tratí, chvěje,

nedbej! Ježíš tvá naděje.

15 Ježíši, můj drahý Choti,

tys klénot, krása má; dosti

zdraví, potěch, nebes, zboží

i ráj s tebou máme Boží.

16 Myslí, spěvem, čtením svatě

i vzdechna jen, vspomním na tě,

odlehne hned bolest duši,

mysl má s Bohem dobře tuší.