nás, potom v hrob vložen; v naději živou zpłodił, třetího dne když ožił, k Otci se v nebe brał, Ducha svého sesłał; byť skrz něj miłostí, také svou drahou účastností s věrnými na zemi bydlił až světa do skonání.

Ó, jaká radost nevymłuvná všechněm, jichž srdce jsou toho právě čitedlná, nemůžeť jazyk vymłuviti, toliko ví o tom ten čłověk, kdož zakusí.

Přispoř víry nám i łásky v pravé ustav naději, jenžs nám tak dobře učinił, v Synu svém vše způsobił; dejž v něm růsti zde až k věčnosti, ó, Bože náš, jenžs na výsosti.

M VI O spasení svém rozmłouvání s Bohem Otcem. (Notou písně: B III)

[1]text doplněný editorem[1429]V prameni není obsaženo. Stvořiteli, Otče všemohoucí,

nám vždy přežádoucí,

ó, vzhlédniž na potřeby náše,

darujž nás v nynějším čase.

2 Myť ve jménu Krista tě žádáme

a k tobě vołáme,

věříce, že prosby usłyšíš,

potřeby pro něj naplníš.

3 Prosíme tě, Otče, nás obživuj

a mdłých vždy posiluj

k tvé vůli skrze Ducha svého,

naprav srdce mocí jeho.