[250v]číslo strany rukopisužid: „Pane mój milý, prosím a milosti žádám.“ A pad před nohama toho biskupa, řekl jest: „Pane, smiluj sě nade mnú!“ A biskup řekl jest: „Pověz mi, co si učinil?“ I počel žid praviti všecky věci, kteréž sě biechu jemu přihodily, přede všemi lidmi i před biskupem. A když ty všecky řeči žid dokonal, řekl jest biskup k němu: „Kde jest miesto hrobu toho, v němž si děťátko pochoval?“ I ukázal jest biskupovi ten hrob. I nalezl jest, jakož jemu ten žid vypravováše.
Potom biskup zajisté s žákovstvem i se vším lidem viděl tělo Božie položené v tom hrobě v zpuosobě chleba, jakžto dáno bylo tomu židu od kněze posvěcené na oltáři. Tehda ten žid i mnozí jiní, kteříž k tomu divadlu přistojiechu, viděli sú to drahé tělo v zpuosobě děťátka již narozeného, kteréžto ten žid v tom hrobě pochoval. Tehda biskup s svými služebníky oblekl sě v poctivé rúcho kostenie a vešken lid, kterýž přistojieše k tomu divadlu, bieše oblečen v krásné rúcho. I oblékli sú sě v žíně a v pytle a s velikú poctivostí a náboženstvím klaněli sú sě tělu Pána Ježíše, klekše na kolenú a vylévajíce své slzy přeštědře. A pokloniv sě biskup tělu Božiemu a skloniv sě, i vzal jest tělo Pána Krista s hrobu a ruku, kterúž držieše to drahé tělo nad svú hlavú, pro poctivost toho drahého těla pozdvihl a do toho kostela s náboženstvím chtieše nésti. A inhed v brzkosti
