šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti.
Jeden mládenec veden bieše na šibenici. A když již cestú jdieše, pověděno bylo jemu od lidí, aby sě panně Mariji pomodlil, neb skrze kostel matky Božie mějieše jíti. A když přijide do toho kostela, pad na zemi i vece: „Ó, milá panno Maria, smiluj sě nad ohavnú smrtí mú!“ I pustil duši.
A když sú chtěli s země pozdvihnúti, nemohli jsú, neb již bieše umřel. Tvář zajisté jeho v ničemž nebieše proměněna. Kterýžto mládenec za zloděje jmien bieše od lidí, již jest z toho veliký svatý. A protož úžitečné jest slúžiti panně Mariji.
Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli.
Čte sě v kněhách jedné staré historí, když sě jeden pohan obrátil na vieru křesťanskú, to sě jemu zdáše velmi za nepodobné, že sě křesťané kříži klanějí, na němžto jest Pán Kristus tak ukrutně umřel.
A když sě bieše roznemohl až k smrti tak, že jako na sotvách ležieše a od nižádného lékaře nemožieše uzdraven býti, a když ten velmi trudně ležieše, tehdy v té nemoci viděl, ano světí andělé i jiní světí v nebeském království klanějí sě kříži Božiemu na oltáři a praviece jemu, že jinak nikoli nemóž uzdraven býti, jediné leč sě bude tomu Pánu, kterýž ukřižován jest pro hřiešné lidi, klaněti.
A když jako procítiv z toho viděnie poče sě tomu kříži Božiemu klaněti, a inhed jest uzdraven od své nemoci. Etc.
