a k těm včelám jsú přišli. I nalezli sú včely okolo létajíce a chváléchu Pána Boha, svého stvořitele i odešli sú. A v té kaplici nalezli okna z vosku. I zvoničku i oltář u dveře nalezli sú. I diviechu se tomu všickni velmi, neb sú tělo Božie nepoškvrněné nalezli.
A vzemše to drahé tělo Božie, do toho kostela s velikými chválami jsú přinesli a v tom kostele jsú položili.
Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném.
V franské zemi přihodilo sě, že jeden kněz v noci den Božieho narozenie jdieše ze vsi do města, aby mohl nábožně mši svatú slúžiti a nábožně na jitřní pobyti. I přihodilo sě, že potkal na cestě jednu ženu, ana sě béře po cestě. I učinil s ní smilstvo. A když přišel do toho města, i počel mši slúžiti. A když vzal tělo Božie a jeho svatú krev, chtě přijímati, přišla holubička z nebes přestkvúcie i vypila tu drahú krev z kalichu. Potom vzemši tu […]text doplněný editorem[8]chybějící text, editor E. Petrů doplňuje na „obět“ drahú, to jest tělo Božie, do nebeského královstvie donesla. I stalo sě jest, že ten kněz, dokonav tu mši, nepřijímal jest těla Božieho ani jeho drahé krve.
A když počel týž jistý kněz druhú mši slúžiti, týmž obyčejem sě jemu přihodilo. A když počel třetí mši slúžiti, takovým obyčejem sě jest jemu přihodilo, že táž holubička, přišedši z nebes, tělo svaté Jezu Kristovo unesla do nebes a krev jeho vypila. A když ten div uzřel ten kněz, přijide k druhému knězi s velikým pláčem a s skrúšeným srdcem i poče ten svój hřiech
