„Jestliže služebníka mého nepochováš na kerchově, zkazím tě.“ Tehda kněz řekl: „Já nemohu toho učiniti, neb již smrdí.“ Hlas řekl k němu: „Nesmrdíť, neroď sě báti.“
Tehdy ten kněz počel, šed k biskupovi, všecko jemu rozprávěti. Biskup řekl: „Stane li sě třetí hlas, přiď po mě.“ A on odšel a inhed třetí hlas stal sě jest túž řečí. Potom ten kněz přišel k biskupovi a pověděl jemu. Tehdy biskup povolal všech opatóv, kněží i žákuov, laikóv i všeho lidu obecného a přišli sú k tomu miestu, kdež byl ten žák pochován, s křížem a s kadidlnicemi. I vytáhli sú tělo a mnějiechu, že by smrdělo. I viděli sú, že z úst jeho vycházieše jeden kvietek, kterýžto držieše u jazyku. Kterýžto kvietek tak velmi krásně voněl, že jsú učili tu vuoni všickni ti lidé, kteříž sú byli při tom divadlu, i pochovali sú jeho poctivě na kerchově. A skrze to věděti máme, že dobrá věc jest slúžiti milé panně Mariji, královně nebeské.
Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil Pána Krista.
Čte sě v jedněch kněhách, že když Jidáš šel, aby Pána Krista zradil, řekl jest své ženě, aby připravila jemu i tovařišóm jeho, kteříž s ním biechu, dobrú večeři. Kterážto mezi jinými krměmi jeden kohút pekla jest na rožně. A když sě vrátil zasě k ženě své, zradiv Pána Ježíše, řekla žena jeho: „Kte ste byli?“ A on jí odpověděl: „Dali sme Krista Ježíše v ruce kniežat kněžských.“ Tehdy řekla jest jemu žena jeho: „Běda tobě, žes to učinil. Budú li pravé věci, co sě o něm píše, že třetí den z mrtvých vstane, tobě bude to k velikému potupení.“ Ale Jidáš
