syna, aby jemu pravdu pověděla, kde by byla. Kterážto duše pověděla jest, že jest položena u pekle. Jížto otec vece: „Ó, synu mój najmilejší, však si sě zpoviedal a tělo Božie přijímal. Proč si sě do pekla dostal?“ K němužto on odpovědě: „Jakož sem sě nevěrně a nespravedlivě zpoviedal i také neduostojně tělo Božie přijímal, tak jest mi Pán Buoh podlé mého zaslúženie odplatil. Protož, milý otče, buď ty dobře živ, aby sě nedostal ke mně do těchto múk.“
Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu Pán Buoh hřiechy odpustil.
Čte sě o jednom římském měštěnínu, kterýžto po všecky dny života svého byl žív smilně, rozkošně a hrdě a rozpustile ve všem žív byl. A když přišla hodina jeho smrti, ukázal sě diábel jemu. Jemužto ten Římenín řekl: „Kto si?“ A on odpověděv, vece: „Jáť sem pán tvój a přietel tvój věrný, jemuž si ty, doniž si byl žív, věrně slúžil.“ A když to uslyšel ten měštěnín římský, velmi sě jest ulekl i počel jest ku Pánu Bohu volati a k milosrdenství jeho. I řekl jest diábel: „A já také k spravedlnosti Boží přistojím a k tomu spravedlivému súdci.“
A když sta tak oba přítomna byla a postavena před Pánem Bohem, duše toho jistého Římenína volati počela jest a řka: „Ó, Pane Bože, smiluj sě nade mnú podlé velikého milosrdenstvie tvého, smiluj sě nade mnú pro milú
