sú sě Pánu Bohu dostali.
Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti.
Muž jeden Pánu Bohu nábožný u veliké poctivosti jest měl svatého Tomáše, apoštola Božieho, a tak, že v svém domu učinil pokojíček dosti veliký a široký, v kterémžto obyčej mějieše chovati chudé lidi a pútníky, kterýmžto dáváše potřebičku tělesnú v jiedle a v pití. A lože jim sám osobně zpósobováše i prostieráše. A to činieše ku poctivosti svatého Tomáše apoštola. A když to milosrdenstvie za mnohé časy činieše, žena jeho, bojéci sě pro tak veliké náklady na chudé, na něžto jejie muž nakládáše, aby neochudla, neb najméně chováše dvanádcte chudých a pútníkóv; i napomínáše jeho, aby přestal od takového dávanie almužen svatých, pravieci jemu, že nestačí ta almužna, ale že musí tiem ochudnúti. Proněžto ten dobrý a poctivý muž nepřestal jest almužny dávati.
I přihodilo sě některý den, že diábel v zpuosobě pútníka přišel jest, prose toho hospodáře, aby ve jméno svatého Tomáše, apoštola Božieho, tu noc jemu dal odpočinutie; jenž to i učinil. A když diábel, sobě odpočinuv, neb veliká zima bieše, i ukázal sě jako nahý tomu hospodáři i prosil od něho, aby jemu někakého prostěradla aneb, čím by sě mohl přikryti, pójčil. Kterýžto hospodář pójčil jemu svého pláště vlastnieho,
