přípono[70]číslo strany rukopisuvých: posadí : sědne (T/IT) → posadí : posadí sě; sědne : sědá, posadí sě : posázie sě n. posazuje sě (pf./ipf.) → posadí sě : sadí se (4.122). – Ani v tomto stadiu nebyl ovšem uvedený systém dokonale vyvážený, protože rozvinutím perfektivních odvozenin od imperfektiva stavového seděti (→ poseděti, vyseděti aj.) se prohloubila asymetrie v rámci starého protikladu stavovosti/opakovanosti (s/o). Vznikla tím tendence k vytvoření nových kmenů s významem opakovaným (viz šipky směřující od kmenů vodorovně doprava v našem dynamickém modelu na obr. č. 4).

Obr. 4 (k 4.132 III)

IV. Vývoj ve směru této tendence byl také později realizován. V nové češtině již máme příslušné kmeny s významem (příznakově) opakovaným nejen v oblasti intranzitivní a tranzitivní nedokonavosti (o. ipf.), ale i v oblasti intranzitivní a tranzitivní dokonavosti (o. pf.). Srov. o. ipf.: smutně sedíval (žebrák u cesty) Baar, s ní sedával sám podvečer u okna Vrba (IT) – ji (čepici) sázívali toho času na hlavy těm, kteří byli odsouzeni k upálení Pečírka (T); o. pf.: po dvaceti jich (dětí) posedalo na žebřinové vozy V. Mrštík, mnozí pousedali do kočárů R. Svobodová (IT) – rozsázím (vojáky) za jeden stůl Klicpera, prosedal u důchodňů [71]číslo strany rukopisudva měsíce R. Svobodová (T). Viz náš prostorový model na obr. č. 5. Dodejme – pro úsporu bez uvedení dokladového materiálu –, že tento dílčí

Obr. 5 (k 4.132 IV)

systém české slovní zásoby, vybudovaný na základě opozicí tranzitivnosti/intranzitivnosti, dokonavosti/nedokonavosti a opakovanosti/neopakovanosti, byl dotvářen již v době staročeské (před r. 1500). I po této vývojové etapě ovšem zůstává dominantní opozicí systému opozice dokonavosti/nedokonavosti: centrum systému tvoří nyní již opoziční vidové dvojice homogennější, vyznačující se větším počtem společných formálních rysů všech svých členů, totiž posadí se : posazuje se (IT) a posadí : posazuje (T), kdežto většina členů bývalých centrálních opozicí, totiž (‑)sedne : (‑)sedá, sadí se (IT) a (‑)sází, sadí (T), má již postavení perifernější, tj. vyjadřuje především významy speciálnější, sekundární, posunuté od centrálního významu zaujetí tělesné polohy „vsedě“. Srov. podle SSJČ: sednout 1. ‚posadit se‘ (do vlaku ‚nastoupit‘), 2. ‚ukončit klesavý pohyb‘ (o letadle apod.), 3. na koho ‚zachvátit koho‘, 4. hovor. ‚přilehnout‘, 5. expr. ‚hodit se‘; usednout 1. poněk. kniž. ‚posadit se‘, 2. na koho ‚zasednout si‘; sedat 1. ‚posazovat se‘ (do vozu