vý[55]číslo strany rukopisuznamové uveďme pro ilustraci posun od významu konkrétního („materiálního“) k významu abstraktnímu („nemateriálnímu“). Např. posun od významu ‚otravovat, infikovat‘ (nakažovati jedem) k významu ‚mravně kazit, zbavovat bezúhonnosti‘ se u stč. slovesa nakažovati projevuje těmito kvantitativními změnami: I. nejprve se ojediněle začne onoho slovesa užívat o prostředku nehmotném, ale ještě ve spojení s pojmenováním prostředku hmotného, tedy obrazně (nakažovati jedem duchovním Štítný); II. pak se množí užití s přímým lexikálním pojmenováním prostředku nehmotného, které má ještě sémantický vztah k onomu prostředku hmotnému (nakažovati bludem, kacieřstvím v době husitské); III. nakonec je možné i užití ve významu abstraktním („nehmotném“) bez pojmenování onoho prostředku vůbec (nakažovati mladého člověka, nakaziti mladost apod.).
(3.52) Takovýmito kvantitativními změnami, jejichž výsledkem jsou nové lexikální kvality – lexémy s významem přeneseným, abstraktním, ovšem narůstá abstraktní složka slovní zásoby. Můžeme říci, že se rozvíjí její abstraktní lexikální subsystém, a to v starší době především v souvislosti s principem vícevýznamovosti v středověké literatuře.[55]Srov. J. Krása 1971, s. 77: „Už církevní otcové a po nich středověcí teologové až do 16. století vykládali figury Písma paralelně zpravidla ve čtverém významu: doslovném čili historickém, tropologickém neboli v přeneseném smyslu mravním, alegorickém, jenž se dotýkal církve, a anagogickém, kterým se vztahoval k onomu světu. Tento způsob nezůstal vyhrazen jen bibli, ale v obměnách se stal závazný pro velkou část středověké literatury.“ Ale kvantitativními změnami jsou také podmíněny kvalitativní změny lexikálních subsystémů v jiném směru: v hierarchii jazykových subsystémů vyšších – lexikálních – a nižších – fonologických (1.5). Jde tu zvláště o lexikální důsledky zvýšení častosti výskytu jistých fonémů. Je pochopitelné, že takováto kvantitativní změna má za následek větší funkční zatížení oněch fonémů, a tím i snížení jejich distinktivní kapacity, což se v lexikálním vývoji projevuje záměnou slovotvorných formantů: na místo formantů tvořených fonémy se sníženou distinktivní kapacitou nastupují produktivnější formanty tvořené fonémy s distinktivní kapacitou zvýšenou. Uveďme aspoň nejnutnější příklady.
Analýza českých slabičných slovotvorných formantů[56]Viz I. Němec, Hláskoslovné předpoklady produktivity slovotvorných formantů v češtině, SaS 32 (1971), s. 217–224. vede ke zjištění, že většina nejproduktivnějších formantů tohoto typu je vybudována ze samohlásek a, o, u, zatímco omezeně produktivní a neproduktivní formanty obsahují převážně samohlásky řady opačné, tj. přední e, i. Protože dnes je v češtině častost výskytu těchto samohlásek předních v rovnováze s nepředními (a, o, u), ačkoliv stč. přehláskami ʼa > e, ʼu > i došlo k radikálnímu zvětšení výskytu e a i, je jasné, že vyrovnání zde bylo dosaženo mj.
