[127]číslo strany rukopisuz němčiny, jako fedrvajs ‚klouzek, mletý mastek‘, firnajs ‚fermež‘, plavajs ‚tužka, olůvko‘, špajz ‚spíže, špižírna‘. Vedle novějších výrazů expresívních typů špajska ‚cenzura‘, chromajzl a trpajzlík existují starší neexpresívní slova německého původu jako lajska ‚lišta, lať‘, krajzl ‚límec‘ a majzlík ‚sekáč‘. Materiál tedy naznačuje, že expresívní výrazy na -ajs (-ajz), -ajska, -ajzl, -ajzlík jsou slovotvornou nadstavbou nad obdobnými typy neexpresívních slov přejatých z němčiny. Významový okruh těchto neexpresívních slov německého původu pak do značné míry osvětluje otázku, proč se právě německé výrazy i po stránce významové (nejen pro příčinu formální, tj. nepřehlasovanou skupinu -ajs-, -ajz-!) staly vhodnými modely českých výrazů expresívních, a to zvláště pejorativních, hanlivých, nebo vyjadřujících pojmy nelibé, nežádoucí. Ony neexpresívní výrazy přejaté z němčiny (fedrvajs, firnajz, plavajz, špajz, krajzl, majzlík apod.) patří totiž skoro vesměs k staré vrstvě názvů řemeslnických, jakým ještě Blahoslav dával domovské právo v české mluvě „verštatní“ („vocabula technica“),[237] Viz B. Havránek, Český jazyk Husův, SaS 27 (1966) 11. které však po rozšíření nové české terminologie řemeslnické byly zatlačeny do užší jazykové oblasti, do nespisovné slangové mluvy řemeslníků, vyznačující se silnou expresivitou a hojným výskytem výrazů obhroublých. Na pozadí novějších českých a zčeštěných názvů citově neutrálních tužka, klouzek, fermež, límec apod. počaly se tedy ony starší synonymní řemeslnické výrazy přejaté z němčiny (plavajs, fedrvajs, firnajz, krajzl aj.) pociťovat jako nespisovné archaismy s tendencí k zhoršujícímu citovému zabarvení. Názorný příklad takového vývoje nám poskytuje osud slova plavajs, plavajz, které bylo ještě v prvních desítiletích národního obrození běžným, citově nezabarveným pojmenováním tužky. Název tužka za německé Bleistift navrhl až Jos. Jungmann ve svém Slovníku česko-německém IV (1838) na s. 667 („tuha … Odtud mohl by Bleistift nazvati se tužka, an olůvko nevlastně a dle německého těsně utvořeno“). Teprve potom nabývá slovo plavajz expresívnosti; odvozeninou plavajzník se pak pejorativně označuje neumělý malíř, spisovatel apod.

Slova německého původu se skupinou -ajs- / -ajz-, jež byla takto zatlačena do oblasti výrazů expresívních, stala se tedy modelem pro tvoření nových expresívních výrazů z domácích základů. Poměrně zřídka jde při tomto odvozování o obměnu domácí skupiny -as/-az- v expresívní -ajz-, jako v případech trpaslík > trpajzlík, vypláznout > vyplajznout, vymáznout > vymajznout. Většinou se tu připojuje k domácím kořenům hotová slovotvorná přípona onu expresívní skupinu obsahující: -ajs (Hurv-ajs, prd-lajs), -ajzl (brum-ajzl, chrom-ajzl), -ajzna (čub-ajzna, šťab-ajzna), v hanáckých nářečích též silně afektivní přípona přídavných jmen -ajzné (dlóhajzné, šêrokajzné, častěji s měkčením – šêročajzné, vêsočajzné, velêčajzné).[238] Viz B. Havránek, Vývoj spis. jazyka čes., 68. Také afektivní slovesa na -ajznout lze vyvozovat z modelu německého původu. Jak upozornil prof. Vl. Šmilauer,[239] Viz F. Kopečný, Nářečí Určic a okolí, Praha 1957, 71. východiskem tvoření expresívního členu v dvojicích typu líznout-lajznout, vymáznout-vymajznout mohla být konkurence synonym máznout a šmajznout (z německého schmeissen), jehož náslovné š- a skupina -ajz- se na pozadí domácího máznout pociťovaly jako příznaky výrazu expresívnějšího.[240] Viz redakční poznámku v našem podrobnějším výkladu, NŘ 43 (1960) 25.

Vcelku tedy expresívní výrazy se skupinou -ajs- / -ajz-, jména i slovesa, lze dělit z hlediska vzniku do pěti skupin: (A) Cizí slova přejatá, u nichž skupina -ajs- / -ajz- je od původu součástí cizího slovního celku; jde o slova přejatá z němčiny (rajz z Reise, plavajs z Bleiweiss, rajstajbl z Reissteufel, špajscetle z Speisezettel, hajzl z Häussel, šlajsna ze Schleuse, piglajzn(a) z Bügeleisen, lajstnout z leisten, šmajznout z schmeissen aj.), ojediněle též z francouzštiny (monajs z množného čísla monnaies, žertovně vysloveného, jak se píše).[241]Prof. V. Šmilauerovi vděčím také za návod k následující klasifikaci aj., viz NŘ 43 (1960) 25. (B) Slova domácího i cizího původu, jejichž afektivní skupina -ajs- / -ajz- vznikla rozšířením původní skupiny jednodušší, a to skupiny -as- (trpajzlík z trpaslík, virgajs z virgas, srov. Machek 568), -áz- (vymajznout z vymáznout, vyplajznout z vypláznout), ojediněle též rozšířením koncového -aj (maglajs z maglaj ‚pranice, rvačka‘, viz Naše řeč 24, 1940, s. 126 a 186). (C) Slova, jejichž afektivní skupina -ajz- v kořeni nastoupila na místo neafektivního kořenného -iz-: lajznout k líznout, zblajznout k zblíznout, pajznout k piznout. (D) Slova, v nichž nastoupila afektivní přípona se skupinou -ajs- / -ajz- na místo neafektivního zakončení: hernajs k hergot, Hurvajs k Hurvínek, brumajzl k brumle, klapajzna k klapačka, gramajzna k gramatika, všivajzna