(C) ukazují na takovéto expresívně-stylistické rozvrstvení stč. synonym vražedlník, vrah, mordéř, zabijěč a krve prolevač: citově neutrální byla synonyma vražedlník (přednostně užívané v bibli) a vrah, záporným citovým zabarvením se do jisté míry vyznačovalo synonymum mordéř, kdežto synonyma zabijěč a krve prolevač měla spíše tabuový charakter (krve prolevač jako prostředek jemnější charakterizace). Protiklad mezi citově neutrálním synonymem vrah a citově zabarveným protějškem mordéř (nč. mordýř) se později ještě prohloubil, když se tato opozice substantiv (mordýř : vrah) opřela o příslušnou expresívně-stylistickou opozici sloves mordovat : vraždit. V staré češtině ještě takový protiklad mezi slovesy neexistoval; sloveso vražditi zde ještě není doloženo, což vzhledem k bohatosti dochovaného stč. lexikálního materiálu (1.3) s největší pravděpodobností znamená, že nebylo ještě v staré češtině utvořeno. Dnes je tedy slovo mordýř výrazným expresívem k citově neutrálnímu vrah (viz SSJČ), právě tak jako raubíř vedle synonyma lupič.
(26.212) Vznik expresívních výrazů s hláskovou skupinou -ajs- / -ajz-. Jak již naznačeno (26.21), formálním znakem citového zabarvení slova bývá zvláštní skupina hlásek, jaká se v citově nezabarvených (neutrálních) výrazech běžně nevyskytuje: v češtině je to především spojení „měkká souhláska + zadní samohláska“ (čoveče, šolíchat, žok, ňouma, ďoura …, čumět, šukat, žúžo, ňuma, ďubka …), protože v citově neutrálních českých slovech bylo takové hláskové skupení silně omezeno přehláskami (’o > e, ’u > i). Podobně zvláštní postavení, jako nepřehlasované skupiny -čo-, -šo-, -ňo-, -ďo- … a -ču-, -šu-, -žu-, -ňu-, -ďu- …, má v hláskové stavbě českých slov také skupina -ajs- / -ajz-. Také zde – v slovech jako majstr, špajska, vyplajznout, chromajzl, trpajzlík – neprovedení přehlásky (aj > ej) naznačuje, že jde o výrazy zvláštní, neobvyklé, se zvláštním zabarvením. Uveďme hlavní příklady.
Slova se zakončením -ajs, -ajz: hernajs výraz zaklení, jemnější obměna základního ‚hergot‘; Hurvajs hrubší familiární název a oslovení loutky zvané ‚Hurvínek‘; maglajs vulgárně ‚zmatek, chaos, nepořádek‘; monajs v argotu ‚peníze‘, s týmž významem též cinkvajs (Rippl 18); rajz lidově ‚cesta‘; rambajs vulgárně ‚hluk, výtržnost‘; virgajs nářečně ‚kravál, hluk‘. Sem možno také připojit nespisovné spojení krajcvajs s významem ‚úplně, docela‘, slangové úsloví to se vajs ‚to se ví‘ a složeniny jako rajstajbl ‚divoch, neposeda‘, šajspapír vulgárně ‚klozetový papír‘ apod. Slova se zakončením -ajzák, -ajska: plajzák familiárně ‚jazyk‘; rajzák lidově ‚obchodní cestující‘; lajska v hantýrce ‚chodník‘, nářečně ‚pěšinka ve vlasech‘; špajska nebo špajscetl(e) v studentském slangu ‚cenzura‘; švajsky v studentském slangu ‚potící se nohy‘ (Oberpfalcer 356). Slova se zakončením -ajzl, -ajzlík: brumajzl lidově ‚foukací nástroj dětský, kdysi také vážný nástroj hudební‘; hajzl vulgárně ‚záchod‘ a přeneseně ‚protivné místo‘, také rčení jdi do hajzlu! ‚jdi do háje!‘; chromajzl vulgárně ‚chromý člověk‘; pajzl (též zdrobněle pajzlík, pajzlíček) vulgárně ‚hostinec, krčma, hospoda nejhoršího druhu‘; šumajzl nebo šumajstr v nářečí ‚pečený hrách nebo fazole s kroupami‘; trpajzlík lidově ‚trpaslík, bájeslovná nebo pohádková bytost nepatrné postavy‘. Sem možno připojit také slangové rčení dát si majzla ‚dáti si pozor‘, mít vajzla nač ‚býti vypověděn odkud‘ (Oberpfalcer 329). Slova se zakončením -ajsna, -ajzna: šlajsna ve vodáckém slangu ‚vorová propusť‘; čubajzna v argotu ‚fena, pes‘ (Rippl 19); gramajzna nebo gramajzle v studentském slangu ‚gramatika‘ (Oberpfalcer 352); klapajzna vulgárně ‚huba, hubatá osoba‘; reťajzna v hantýrce ‚retka, cigareta‘ (Rippl 45); šťabajzna slangově ‚dívka, zvláště velmi hezká‘; teplajzna v argotu ‚perverzní ženština‘ (Rippl 53); tlamajzna vulgárně ‚ústa, buba‘, též ‚tlachal, mluvka‘; všivajzna vulgárně ‚všivák‘. Slovesa na -ajznout, -ajzovat: čajznout vulgárně ‚ukrást‘; knajzovat v brněnské hantýrce ‚vyčíhat, pozorovat‘ (Oberpfalcer 332); lajstnout si vulgárně ‚dovolit si‘; lajznout vulgárně ‚přetáhnout, udeřit‘, stejně tak majznout a šmajznout; (š)pajznout nářečně ‚potají snísti (= ukrásti jídlo)‘ (Machek 369–370); rajzovat lidově ‚cestovat, zvláště sem a tam‘; vyflajznout se nač vulgárně ‚vykašlat se na něco‘; vymajznout vulgárně ‚rychle odejít, vypadnout‘; vyplajznout vulgárně ‚vyplatit, dáti‘; zblajznout lidově ‚potají nebo rychle snísti‘ (Machek 370).
Bylo již naznačeno, proč se takovéto citově zabarvené výrazy v jazyce nejen udržují, ale i množí: jejich životnost je dána výrazným formálním znakem jejich jazykové exkluzívnosti – nepřehlasovanou skupinou -ajs-, -ajz-. Složitější je však otázka vzniku této skupiny výrazů expresívních. Hledáme-li odpověď na otázku, jak vznikla expresívní slovesa s hláskovou skupinou -ajs-, -ajz-, nemůžeme pominout ten závažný fakt, že starší vrstvu výrazů s tímto hláskovým skupením reprezentují neexpresívní slova německého původu. Tak vedle novějších výrazů citově zabarvených hernajs, Hurvajs, maglajs, rambajs apod. máme starší výrazy citově nezabarvené přejaté
