[57]číslo strany tiskuc) O impf. beřiech vedle brách ve vz. V. 3. viz v § 182.
d) Konečně je stejný rozdíl a stejný výklad při impf. stsl. kupujaachъ a stč. kupovách. Tvar -ujaachъ, -ujachъ Mikl. III² 93 a 125 vyskytuje se jen v stsl.
e) V dobách historických české imperfektum dále upadá, a za tohoto úpadku vznikají další novotvary odchylné od starého pravidla a ustrojené mechanickou analogií.
K inf. dělati part. dělal bylo impf. pravidelné dělách, -áše ..., k inf. trpěti part. trpěl taktéž impf. pravidelné trpiech, -ieše atd., v případech velice hojných; v případech těch zdá se imperfektum utvořeno tím, že za koncovku inf. -ati, -ěti a part -al, -ěl je položena koncovka -ách, -áše ... a -iech, -ieše . .. Toto zdánlivé pravidlo vedlo k tvarům správným, když se praktikovalo v těch třídách slovesných, se kterých bylo sňato; ale bylo praktikováno mechanicky také jinde, a tu vedlo k tvarům ovšem nesprávným. Srov. Listy filol. 1879, 232 sl. Na př.:
ke -čnu inf. -čieti bylo impf. náležité -čniech, -čnieše, ale podle inf. -čieti zúž. -číti utvořeno impf. mechanické -čích: drzywe nez ſwyet ſye poczyſe az (ty, Marie) ſwe dyelo wydyſe Lvov. 9ᵃ;
ke stanu inf. státi bylo impf. náležité staniech, a podle inf. státi a part. stal utvořeno mechanické stách: když wſtaſſye s modlitby EvOl. 258ᵃ, bíše modlitba silná tak že nezoſtaſſye síla při ňem t. 125ᵇ;
v II. tř. ku praes. -nu inf. -núti part. -(nu)l bylo impf. náležité -niech, a za to pak mechanické -núch: kdy horkem prahnuſſye EvOl. 27ᵇ, (balsám) plynuſſe Troj. 153ᵇ (taktéž v 1. vyd. Troj.; v rkp. Strahovském z r. 1437 je za to korrekturou plynyeſſe, ale korrektura provedena písmem bledším, tak že bývalé plynuſſe zřetelno zůstalo; v rkp. ČMus. z r. 1468 plynyeſſe), (král) rukú pokynúše DalJ. 95 (v. 24, z vyd. Ješínova); srov. dluž. impf. 1. sg. śěgnuch, 2. 3. śěgnušo (tęg-) m. a v. śěgnjech, sěgnješo atp. Mucke 547;
ke jdu bylo impf. jdiech, a Blahoslav uvodí jiše = abibat, discedebat, utvořené patrně podle inf. jíti a prý archaismus, jehož se jest vystříhati Blah. 176; – k dáti pak a vzieti praes. vezmu bylo impf. dadiech a vezmiech, a Philomates 1533 uvodí dách a vzách, utvořené patrně podle part. dal a vzal, a zavrhuje ty tvary, nikoli pro nesprávnost, ale jako prý zbytky z »té vetché češtiny«; – tvary jíše a dách, vzách nejsou odjinud doloženy, jsou to bezpochyby novotvary, které uvedení theoretikové sami si ustrojili, ovšem vedeni týmž pravidlem mechanickým, o kterém zde je řeč; – z doby nové je tvar takový v básni, kde čtou se prý tajné runy staročeské: předsudkóv vláda vítězná, jejéž ruka spiáše všecky stavy do pút tuhých (Koubek, Sebr. spisy II, 9); tu je spiáše patrně podle part. nč. spial, jako děláše podle dělal atd.
![[57]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00059.jpg){kind=link}