[55]číslo strany tiskuproti stsl. peća- z pekē-); ale od výkladu toho ustoupil a vrátil se k výkladu Schmidtovu a Leskienovu, v. Arch. 28 (1906) 28 a 33. – Někteří pokládají imperfektum za tvar původně aoristový, který časem vzal na sebe význam imperfekta. Tak podle Sobolevského bylo by slovanské impf. původem svým sigmatický aorist sloves durativních kmene -aja, -êja, v. Žurn. min. národ, prosvêšč. CCXCIX, 84–93 (Zubatý v Streitb Anzeigru VII, 163). Jos. Horák v Listech filol. 1902, 232 sl. má stsl. impf. nesêchъ atp. za tvar ustrojený podle aor. vidêchъ, trъpêch atp.; vidêchъ zůstalo aoristem, ale nesêchъ, majíc vedle sebe aoristy nesъ, nêsъ a nesochъ, přešlo časem do významu imperfektového. Podle V. Vondráka v Bezzenb. Beitr. XXIX (1905) bylo k ved-, vesti imperfektum (vlastně injunktiv) vedъ, a aorist byl vedêchъ atd.; tomu odpírá Jagić v Arch. 28 str. 29, ukazuje hlavně k tomu, že v stsl. již v nejstarších textech je vedъ aoristem a vedêachъ (hojnější než vedêchъ) imperfektem. Přehled výkladů ještě jiných a zvláště starších podává Wiedem. 117 až 128. –
To platí o tvaru imperfekta v jeho etymologickém počátku a vznikání. Později, když tvarů dostatek byl pohotově a viděl se v nich vzorec -ê-jachъ, -a-jachъ, tvořila se imperfekta podle vzorce tohoto, a není tedy třeba ani lze při každém imperfektu jednotlivém ukazovati jeho tvar původní -ē-ē-s- nebo -ā-ēs-, zejména ne tvar původní členu prvního -ē, -ā.
První v imperfektu obsažený člen -ê, -a má podobu, jakoby byl zesílený (zdloužený) kmen praesentní: impf. vedê-, peča- (z -ē) proti praes. vede-, peče-. Proto pokládáno imperfektum za tvar praesentní, t. j. z kmene praesentního nebo na jeho základě utvořený, na př. stsl. vedêachъ stč. vediech. Vedle toho pak jsou ovšem mnohá imperfekta, která ze základního kmene infinitivního se tvoří a jsou tedy tvary infinitivní, na př. č. tesách. Někdy jsou tvary oboje, na př. stsl. besêdujachъ a besêdovachъ Mikl. III² 93 a 95, stsl. berêachъ a stč. brách, nebo stč. zoviech a zvách atp.
26. O imperfektu v češtině jest ještě všeobecné připomenouti, co zde následuje.
1. Za nejstarožitnější a poměrně nejvěrnější reflex imperfekta psl. máme imperfektum stsl., v. § 25. Odchylky od tohoto, které jinde v slovanštině se nalézají, dlužno tedy podle možnosti vykládati pravděpodobnými změnami pozdějšími, třeba že mnohdy velmi starými. A tak vykládáme následující odchylky české.
a) V slovesné třídě IV, vz. prositi, jest impf. stsl. prošaachъ, prošaaše.., a podobně nositi-nošaachъ.., voziti-vožaachъ.., raditi-raždaachъ . ., vratiti-vraštaachъ atd., srb. gašah, vožah . ., strus. chožachъ (2. 3. du. chožašьta Sobol. 115) . ., hluž. nošach, wožach atd.; souhlásky -š-, -ž-, -žd-, -št-atp. jsou tu z býv. -sj-, -zj-, -dj-, -tj- atd. Podle toho mělo by býti také v češtině prošiech, prošieše .., nošiech .., vožiech.., raziech.., vráciech
![[55]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00057.jpg){kind=link}