Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<264265266267268269270271272>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[268]číslo strany tisku50, 19, ṅepohrzyey tiem Modl. 38ᵃ, nehrzeyg ižádného Otc. 231ᵇ. – Inf. hrzěti: nepohrzyety Modl. 45ᵃ, wzhrzieti Mill. 110ᵇ, bohem pohrzeti ChelčP. 54; móžeš jím rád newhzrzaty (sic) Růž. 3 (m. -vzhrzěti, rým: jmieti). – Part. hrzějě: věcmi zemskými zhrzyegye Pulk. 22ᵇ, jinými zhrzege ChelčP. 211ᵃ. – Part. hrzěl: newzhrziel jich prosbú non sprevit ŽKlem 101, 18, ani wzhriziel ŽKap. 21, 25, whriziel (sic) t. 77, 59, nezhrziel Kladr. žalm 21, 25, jímžto jsú pohrzyeli exprobraverunt Koř. Mat. 21, 42; hrzal: vévoda wzhrzal jím jest PulkR. 20ᵇ, PulkL. 45, (Břētislav) radami wzhrzal jest PulkR. 49ᵃ, pak-li by (ty) zhrzal Ol. Ex. 9, 2. – Part. hrzěv: zhrziew to renuens Ol. Gen. 48, 19. – Part. hrzěn: aby byl pohrzen ChelčP. 142ᵇ, pohrzíena Kladr. Gen. 39, 13; hrzán: (žena) jest zhrzana repudiata Ol. Lev. 21, 7, (ženu) zhrzanu t. Gen. 39, 13. – Part. hrzal mohlo by býti z *gъrdjalъ (inf. *gъrdjati z -ēti), z kompt. gъrdj-, srov. stsl. mьnjati z kompt. mьnj-; ale poněvadž pro hrzěl jsou doklady starší, proto podobá se mi, že hrzal vzniklo později, analogií. Totéž platí o part. hrzán proti hrzěn.

jmám, jmieti, stsl. imêti habere. Kořen slovesa toho jest em-, jem-(s hiat. j-), oslabený v jьm-; týž, co ve jmu, jieti, stsl. imą, jęti v § 88. Z něho je kmen jьm-a-, utvořený příponou -a, o níž v. v § 16 č. V; a kmen jьm-ê, s příponou třídy této. Z km. jьma- je v češtině praes. a part. -nt, tvary ostatní jsou z jьmê-; ale analogií bývá kmen tento místo onoho, a naopak. Tak jest i jinde ve slovanštině. Z náležitého jm- stává se odsutím m- a za jmám, jmieti atd. je pak mám, míti atd. – Praes. sg. 1. jmám, psl. jьma-mь, s osobní příponou vlastní jako v jes-mь atd., v. § 7; na př. gmaam péči Pror. 89ᵃ, (já) mam ŽKlem. 154ᵇ atd., mám Us.; – sg. 2. jmáš, máš Us.; – sg. 3. jmá: prorok, jenžto gmaa sen, a ten, jenžto maa řěč Pror. 72ᵃ, má Us.; – du. 1. jmávě, -va: (učenníci zaběhú . ., viece sě nevráticha, jediný Jan se mnú) gmawie túhu Hrad. 56ᵃ, mawie stkvúcie věncě Pass. 598; – du. 2. 3. jmáta: má střícě velikú češt gmata Mast. 409, (manžely) mata schovati milost pravú ŠtítMus. 22ᵃ; – pl. 1. jmáme, -my, na to svědky gmamy Kunh. 148ᵇ, vody negmamy svD. 60, gmamy DalC. 2 atd., máme Us., mámy BartD. 1, 133 (laš.); – pl. 2. jmáte, máte Us.; – pl. 3. stsl. imątъ z *jьma-ntь, km. jьma-, v č. však novotvar jmajú, ovšem že z téhož km. jьma-: pohanstvo za to gmayu AlxH. 2, 18, gmagiu ŽKlem. 134, 16, magiu tamt., ješto gmagyy přijíti Pror. 111ᵃ, přijíti magyy t. 33ᵃ, mají Us.; majú BartD. 1, 25 (zlin.), majó t. 2, 53 (přer.) atd.; maj’ Us. ob. (o maj’ býti v ArchČ. 14, 196 viz nahoře v § 14). – Impt. jměj atd., nč. měj Us. Odsutím a zdloužením jmie- m. jměj-: myewa tento mlýn spolu Pass. 536, gmyemy Alb. 100ᵃ, dial. mjé BartD. 2, 29 (holeš.) a j.; je ve rčení zvláštním: jměj ho diek = měj toho dík, jež přešlo ve měj-ho-děk, mie-ho-děk a mí-ho-děk a skleslo ve význam interjekce = euge! Zvratnou analogií miaj, srov. I. str. 137: miajž se dobře

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 12 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).