[220]číslo strany tiskuTvary ostatní jsou dílem z kmene bezpříznakého, v. § 213 sl., dílem podle vz vedu, v. § 59.
Státi (praes. stanu). Inf. státi, na př. musi zzie to zztaty PilD., ze sna wſtaaty Štít. ř. 66ᵃ, svú rukú sě musíš oběěsiti, neb na téjto skále ſtaty a dolóv skočiti DalC. 21, nikdy przyeſtaty Alb. 63ᵃ atd., státi Us.; novotv. stanúti, podle praes., na př. przeſtanuti káži cessare Ol. Ezech. 30, 10, chtěli stanouti po straně císařově Pal. 4, 2, 494. – Aor. stach, o jehož původu v. § 21; na př. jako z mrtvých wſtach Mast. 311, (Judáš) cěstujě neprsiezzta Jid. 45, Sta tma až do času devátého Hrad. 92ᵃ, to dietě wſta z mrtvých ML. 50ᵃ, orel ſta před králem NRada 19, i ſta sě Koř. Mat. 15, 53, Athonius przieſta chodu Otc. 406ᵃ, tehda volové ſtachu (zastavili se) Pass. 355, tu svého diela przyeſtachu DalC. 1. – Part slal: (sv. Duch) zztal tělesně svD. 94, král toho skutka neprzieſtal Apoll. 130ᵃ, již jest má útěcha ſtala Hrad. 142ᵃ, takž zzie zztalo PilD., již jest ſtalo mé jědenie Hrad. 142ᵃ, ciuzí wſtaly proti mně ŽWittb. 53, 5, aby všichni před ním ſtali NRada 6, stal, vstal, přestal atd. Us.; dial. zdlouž. stál: to by se z Vojty stál chalupník chodHan. 44, haby se na dvůr dostál t. 82, co se stálo t. 37, dostáli se do nebe t. 18 a j., dostál BartD. 2, 150 (slavk.), ostáł neutr. ostało t. 1, 12 a 341 (zlin.); novotv. stanul: Pizzaro přistanul v Seville Malý Amer. 4, 108, truchlivá jistota jim před očima stanula t. 1, 269, ráno stanuli, šli do lesa Kulda 1, 77, kteří na tom ustanuli Historie o těžk. protiv. 1880 str. 280, stanuł (= vstal) Šemb. 56 (opav.); – part. stav: z mrtvých wſtawſſe Pass. 240, vstav f. vstavši atd. Us. spis.; novotv. stanuv Us. spis.; – part. stán: bylo přestáno Us.; – subst. verb. stánie: pójdu tam bez ſtanie Hrad. 44ᵇ, bez przieſtanie NRada 1593 atd., stání, přestání atd. Us. – Tvary ostatní v. v tř. II § 117.
106. Slovesa s kořenným -ê.
Slovesa taková jsou dvoje: při jedněch je slabika kořenná zároveň kmenem inf., na př. spê-, inf. stsl. spê-ti č. spěti; při jiných pak tvoří se kmen inf. zvláštní příponou -ja, na př. vê-, inf. stsl. vê-ja-ti stč. vieti nč. váti. Ona patři sem, do I. 7, tato do tř. V. 4.
Některé z těchto kořenů mají tvary inſinitivní obojaké, podle I. 7 a spolu také podle V. 4; na př. sê-, part. stsl. sê-lъ stč. sěl nč. sel a stsl. sê-ja-lъ č staž. sál, srov. Mikl. 3² 109.
Kmeny a tvary praesentní z kořenů těchto tvořené- jsou stejné v I. 7 i v V. 4, na př. praes. pl. 2. spě-je-te a vě-je-te atd.; rozdíl býval tu nějaký bezpochyby v přízvuku, ale ten je v č. setřen. Srov. § 197.
Rozmanitým působením analogie vznikají ovšem také zde mnohé tvary nové a odchylné.
Praesens spěju. spěješ atd.: donidž nedoſpiegeſs vším dielem Ol. 1. Par. 28, 20, mé srdce tam ſpyege AlxV. 855, proſpiege nepřietel ŽKlem.
![[220]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00222.jpg){kind=link}