[11]číslo strany tiskuvatelovým, buď, je-li to text dialektický (což mi není známo), zvláštností dialektickou, srov. zlinské: víš-i m. víš-li BartD. 1, 16. Jiné takové příklady jsou: Když by (ty) otázal mnicha...: »chczeſſi umřieti na tom, co tuto vypravuješ, či atd ...?« Hom-Mak. 85ᵇ, t. j. chczeſſi m. chceš-li; –již déle toho trpěti nebudu, nenechaſſy těch řečí NeubgA. 103ᵃ, t. j. nenechaſſy m. nenecháš-li. – V ArchČ. XIV vytištěno v listech z r. 1528: nepotřebuješi 339, smýšléš-[l]i 340, nepochybuješ-[l]i 358, dieš-[l]i 359, věříš-[l]i 366; originál (rkp. Křižovnický Q. 27) ukazuje tu všude ke čtení -ši, v závorkách vytištěné -l- jest od vydavatele; ale kontext svědčí, že opravy vydavatelovy jsou správné a že také v příkladě prvním je nepotřebuješ-i místo nepotřebuješ-li; výklad podaný v ČČMus. 1896, 369, že tu prý jsou doklady s koncovkou osobní -ši, je chybný[2] Kontext dokladů z ArchČ. XIV uvedených jest: na str. 339: „Sepsání lidského též jako já aneb někto jiný nepotřebuješ-[l]i (v rkp. nepotrzebugeſſi), přihlédni k sobě; leč s’ učenější než sv. Pavel, který se v třetím nebi učil, ducha svátého měl“ atd.; na str. 340: „ale muoj kněže Jene, smýšléš-[l]i (v rkp. ſmýſleſſi) o mně, že umím Pater noster etc., opět zpomeň na pána Spasitele“; na str. 358: „Kněžství rovné jest, ač nepochybuješ-[l]i (v rkp. nepochybugeſſi) o kněžství“ (stran vazby ač -li srov.: radu tobě dávám, kterou ač chceš-li zachovati, budeš moci živ býti Háj.52ᵃ); na str. 359: „A dieš-[l]i (v rkp. dieſſi), že já tě haním, tupím: nehaním, ale bráním se tvému hanění“; na str. 366: „jako onen slepý narozený ve čtení s. Jana v kap. 9, když se jemu nebeský Pán po uzdravení jeho ukázal a řekl: Věříš-[l]i (v rkp. wierziſſi) v syna Božieho? odpověděl on a řekl: Kto jest“ atd.
Při kmenech souhláskou se končících má slovanština koncovku -si: stsl. jesi, vêsi, dasi, jasi, z j-es-si, vêd-si, dad-si, j-ēd-si. Přípona slovanská je tu tedy -si. Té nelze vyvoditi z přípony původní -si, o které právě byla řeč, poněvadž z pův. -i bylo by v slovanštině -ь a nikoliv -i; a vykládá se tedy z původní přípony mediální -saį, Brugm. II, 1345 a Kz. Gr. 594; jinak Jagić v Arch. 10, 172 (kombinací žádaných tvarů praes. *jesъ a opt. *si) a Kalina v Pracích filolog. II, 15 sl. a Lvovsk. Museum 1891, 365 (z přízvučného -sì). Souhláska -s- tu nezměněna, poněvadž před ní předcházela souhláska: jes-si, vêd-si atd. V češtině je koncovka -si zachována jenom ve jsi stsl. jesi; v slovesích ostatních, kde kdysi právem bývala, uvedla analogie -š na její místo: vieš, dáš, jieš místo -si, podle umieš děláš atd.
B. Přípona slabší 2. os. jedn. byla -s. Dochována jest v skr. impf. abhara-s, abōdha-s, aor. abudha-s, opt. bharē-š z pův. bheroi̯-s, ř. ἔφεϱε-ς, ἔζη-ς, ἔλιπε-ς,φέϱοι-ς , lat. lega-s, legeba-s, sie-s, veli-s atd. Do slovanštiny –s, jsouc na konci slova, zaniklo, srov. I. str. 320; a jest tedy impf. stsl. nesêaše č. nesieše m. –e-s, aor. stsl. i č. nese m. -e-s, impt. stsl. nesi, beri č. nesi (nes), beři (beř) m. -ê-s. Na př. impf.: ač vzrzieſſe si videba
![[11]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00013.jpg){kind=link}
