[14]číslo strany tiskuLes origines romanes 41; ale ovšem mohl aor. 3. sg. nese, prosi atd. býti podnětem a vésti k tomu, aby také praes. bylo bez -t, srov. Jagić v Arch. 10, 171 a J. Horák v Listech filol. 1900, 219 sl.
B. Přípona slabší 3. os. jedn. byla -t. Dochována jest v skr. impf. abhara-t, abōdha-t, aor. abudha-t, opt. bharē-t, lat. lega-t, sie-t, veli-t atd. Do slovanštiny -t, jsouc na konci slova, zaniklo, srov. I. str. 319, a jest tedy impf. stsl. nesêaše č. nesieše m. -e-t, aor. stsl. i č. nese m. -e-t, a impt. stsl. nesi, beri č. nesi (nes), beři (beř) m. -ê-t. Dokladů je hojnost, v. doleji při vzorech jednotlivých. – V příkladech: čso zaplatit (aor.) quae retribuit ŽWittb. 115, 12, anděl gydet k s. Janu EvVíd. 35ᵇ není přípona osobní -t, nýbrž enklitické -ť, – a izbiuachut superabant Greg. je palaoslovenismus.
10. První osoba dvojná.
Pro tuto osobu přípon původních, ze kterých by se slovanské daly vyvoditi, nepoznáváme. V slovanštině je v tvarech hlavních i vedlejších -vê, a vedle toho též -va: stsl. praes. nese-vê, impt. nesê-vê atd., později též -va, stč. praes. nese-vě, -va, impt. nes(ě)-vě, -va. V stsl. je -vê pravidlem, a -va jen málokdy se vyskýtá Mikl. III² 64; v češtině pak jsou pro oboje přípony doklady stejně staré, ale v textech nejstarších pro -vě hojnější, než pro -va. Z toho vyplývá, že -vê je v slovanštině přípona starší a vlastní; vznikla podle Brugm. Kz. 593 z přípony nějaké původní a vlivem zájmena osobního du. vê; -va vyvinulo se vedle ní vlivem duálů dva, dobra atp. Také v zájmeně osobním je v stč. 1. os. du. vě, a k tomu později novotvar va, srov. III. I. str. 523 a 529.
Doklady pro
-vě: praes. co zwie sděla, v tom sě zzuie lepše domněla..., toho srdečně seleuie t. j. svě, želévě (my dva zrádcové) AlxBM. 1, 17–21 ; doňadž zuie živa, tiem té viny pokupiwie, jakž tebe viec nodſtupiwie t. j. svě, pokúpívě, nʼodstúpívě (my dva zrádcové) t. 1, 42–2, 1; dawye ɬudem dosti smiechu (masc.) Mast. 4; vě (my dva lotrové) tuto muku trrpiwie za našě zlá diela, jichž ſwie velmi mnoho sděla Hrad. 90ᵇ; již ſſwie tři krošě propila (praví žena muži) t. 125ᵃ Gmawie túhu ukrutnú (Jan a já Marie) t. 56ᵃ; já a otec jeden ſwye EvVíd. Jan. 10, 30; vě (my dva mnichové) mawie svuoj puost držeti Otc. 203ᵇ; cožkoli ſwie prziſahla (Jonathan a David) Comest. 136ᵃ; vecesta súdci (du. nom.): když ſwye byla v kútě sadu Pror. Dan. 13, 36–37; – impt. Podwie, zapoyuie jej vínem a ſpiewie s ním (my dvě dcery) Ol. Gen. 19, 32; – aor. bychwie neutratila (muž a žena) Hrad. 125ᵇ; abychwie hospodinu slúžila (ženich a nevěsta) Pass. 323; bychwie (my dva bratřenci) u moři utonula Pass. 290; abychouie dala (masc.) Ol. 1. Reg. 9, 7.
-va: praes. vecesta súdci (du. nom.): když ſwa chodila po sadu sama, viděla ſwa Pror. Dan. 13, 36–37; yſwa bratřencě Pass. 290; staň sě náma,
![[14]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00016.jpg){kind=link}
