[13]číslo strany tiskujeho yſut všeho světa kraji t. 94ᵇ 4, zapomanuli ſut t. 105, 13, i poníženi yſut t. 105, 43, neyſut utajena ústa t. 138, 15 marg., přieliš počščeni yſut t. 138, 17, kniežata sebrala ſut sě t. 46, 10, nebo v rukú jeho yſut všickni kraji zemščí t. 94ᵃ, 4, zſytieli ſut t. 16, 14, slavná mluvena ſut o tobě gloriosa dieta sunt t. 86, 3, napr'zňeni ſut i m'rzci učiněni ſut t. 13, 1, nebo umenšeny ſut pravdy t. 11, 2, nebo rozsilnili ſut sě nade mnú t. 17, 18, rozpomanuli yſut sě t. 77, 35, shromazdily ſut sě vody t. Moys. 8, ſut zkazili t. 10, 4, smúceny ſut kosti mé t. 6, 3, synové ostarali ſut sě t. 17, 46, zp'rzňeny ſut cěsty jeho t. 9, 5 (26), oni divili ſut sě t. 47, 6, jichž ústa hořkosti p'lna yſut t. 13, 3, základové hory smúceni ſut t. 17, 8, jěšuti mluvili ſut t. 11, 3; newzhledat non requiret ŽPod. 9, 13 (24); poďmy a navraťmy sě k hospodinu, neboť on poczza a ſpaſit nás, vdery a vzdrawyt nas, obzzywit nás sanabit, percutiet et curabit, vivificabit EvOl. 132ᵃ (Os. 6, 2–3). Nejhojnější jsou příklady tyto v ŽWittb. Jejich -t pokládá Šafařík v Rozboru 122 za osobní příponu, a týž výklad podával jsem také ve vydání ŽWittb. 1880, 215 a 257–258 a j. nepřipouštěje, že by tu mohlo býti enklitické -ť. Ale poznávám, že výklad ten není jistý. Enklitické -ť, -ti bývá v stč. a též v ŽWittb. hojně přes míru novočeskou a přes potřebu kontextem nebo originálem cizojazyčným (latinským) určenou, bývá zejména též při slovese 3. os. jedn. a množ., a bývá tu druhdy psáno zřetelné -ti, -ť; na př. wzbidle-ty t. j. vzbydlé-ti inhabitabunt ŽWittb. 55, 7, když ty sende cum interierit t. 48, 18, až ty zhynů donec deficiant t. 17, 38, sbožie ač ty příde divitiae si affluant t. 61, 11 (v textě lat. není tu nikde příčiny nutící pro enklitické ti překladu českého), ta (kůže na hlavě) geſtit tvrdá a ſlowet plet Sal. 747, mluv k králi a nezapřít (tak v rkpe) mne tobě non negabit Kladr. 2. Reg. 13, 13, a wyprawiet (též) ryby morské narrabunt t. Job. 12, 8; proto jest pravdě podobnější výklad, že také v dokladech nahoře uvedených jest enklitické -ť, a nikoli přípona osobní. – V glossách Greg. jsou příklady: nudit ſe urget, p(rěsě)dit prœsidet, zplznet ze laberetur, roſtekat ſa liquet, uclanaiut ze devitant, i ztanut et resipiscant a diaboli laqueis, postyděli sě zut pudore consternati sunt, – a v GlossJag.: predret (dru, dřieti, 3. sg.) 9, proztret (stru, střieti, 3. sg.) 46, prozpet perdiderit (spu, súti) 58, zabludit si erraverit (ovis) 68; ale oboje tyto glossy mají v sobě známky staroslovenské (v. Slovník Staročeský I., předml. str. XXIX sl.), jejich koncovka -t v dokladech zde uvedených může býti napodobením staroslovenštiny.
Kromě jest nemáme tedy v češtině bezpečného příkladu pro příponu 3. os. sg. praes. -t, náležitá a bývalá přípona tato se v době prastaré odsula a již v nejstarších památkách jsou pravidlem tvary bez -t: nese, kupuje, prosí atd. Výklad, že by -t v těchto tvarech, žádané nebylo z býv. -tь (pův. -ti), nýbrž podružné -t jako v aor. atd., nezdá se mi pravdě podoben v. Russk. Filol. vêstn. 1881, 247, KZ 27 (1885), 420, Athen. 7, 185, Mohl,
![[13]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00015.jpg){kind=link}