[12]číslo strany tiskuŽWittb. 49, 18, ty Ježiúšěv učenník bieſe a ty také podlé ňeho chodieſſe Hrad. 84ᵃ, neporozowaſſe non pariebas Pror. Ol. Isa. 54, 1, rozpoměň sě, že ť jsem pomohl také tobě, kdyžto židuov ſye bogyeſſe a u vohně ſye hrzyegyeſſe Vít. 39ᵃ, ty nemyegyeſſe ani přátel Kruml. 104ᵃ; – aor.: ty do cizie země przygyde Kruml. 104ᵃ; – impt.: jdi, rci atd. Us.
9. Třetí osoba jednotná.
A. Přípona silnější byla -ti. Jest dochována v skr. praes. bhara-ti, bōdha-ti, dadā-ti, as-ti, řeck. (dor.) δίδω-τι, έσ-τί atd. Do slovanštiny je z toho náležité -tь, psl. bere-tь, nese-tь, jes-tь atd., a v češtině -t, zachované v jest. V stsl. je místo žádaného -tь v textech nejstarších a vzorných pravidlem -tъ: beretъ, jestъ atd., a tak bývá také v textech struských. To vykládáno z býv. koncovky imperativní (injunktivní) -tu, skr. bhara-tu, Brugm. v KZ. 27, 419 sl., v Morphol. Untersuchungen 4, 252 sl. a Grundr. II, 1277, 1346, 1351; ale vzhledem k tomu, že v listinách sev.-rusk. je do konce XIV stol. jen -tь a potom teprv že se vyskýtá a časem ovládá -tъ a že také v stpol. je doloženo jeść vedle jest (Brückner, Prace filologiczne 3, 697), je pravdě podobnější výklad, že také v stsl. bylo dříve náležité -tь a z toho že ztvrdnutím se stalo -tъ, srov. Baudouin, Podrobnaja programma 190, Jagić v Arch. 10, 170 sl., Sobolevskij, Lekcii 112, Oblak v Jag. Arch. 14, 440, Brugm. Kz. 591, Berneker v KZ. 37, 370, Pedersen tamt. 38, 322. Jinak, totiž ze slabší přípony mediální -to, vykládají stsl. -tъ Hirt v Indogerm. Forschungen 2, 344, nově tamt. 17, 287 sl., a Mohl, Origines rom. 41. – Stejná změna stala se také v koncovce 3. os. množ. psl. -ątь, -ętь, v. § 14. – Můžeme tedy za psl. příponu 3. os. jedn. bráti –tь., a české jest je tedy z jestь.
V češt. je vedle jest také jesti, tedy koncovka -ti: neučinil ieſti ŽKlem. 147, 20, jesti ť podobné ŠtítV. 46, geſti jej proč milovati NRada 194, kto geſti z nají dvú ciesař GestM. 45 (40) atd., doklady hojnější v. v § 223. Často bývá táž koncovka v textech strusk., a Šachmatov podává o ní v Jag. Arch. 7, 67 na hojných dokladech založený výklad, že se vyvinula z -tь assimilací před následujícím i- a odtud pak šířila se jinam. V češtině je s jesti spojen i důraz a podle toho podobá se, že se vyvinulo z výrazu jest-ti kde pro důraz je přidáno enklit, -ti.
Kromě jest je ještě několik příkladů stč., ve kterých osobní přípona -t se zdá býti zachována. Stejná věc vyskytuje se také v 3. os. plur., proto hleďme zde k tvarům obojím zároveň. Příklady sem hledící jsou: (hospodin) oplatit hobezně retribuet ŽWittb. 30, 24, (člověk) newezmet všeho non sumet t. 48, 17, newztiezet non requiret t. 9, 13 (24), všickni neužitečni učiňeni ſut facti sunt t. 13, 3, obklíčily ſut mě bolesti t. 17, 5, zmnoženy ſut nemoci t. 15, 4, k tobě sú volali a spaseni ſut t. 21. 6, nebo v rukú
![[12]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00014.jpg){kind=link}