[21]číslo strany tiskuv 1. os. sing. koncovku -u nebo přehláskou -i, a mohla tu tedy všude bývati 1. os. plur. -m; tedy sing. nesu plur. nesem, tešu-tešem, kryju-kryjem-kupuju-kupujem atp., a také sing. trṕu plur. trpím, sing. prošu plur. prosím, sing. dělaju plur. dělám. sing. sázěju plur. sáziem atp. Během času vzniká v 1. os. sing. místo -u (-i) novotvar -m, v. nahoře § 7; kde novotvar ten pronikne a pravidlem se stane, tu nemůže již -m bývati také v 1. os. plur. V češtině mimoslovenské stalo se to ve vzorech udaných v § dotčeném a jest 1. os. sing. v V. 1ª dělám, lᵇ sáziem zúž. sázím, III. 1. umiem zúž. umím, III. 2. trpím, IV. prosím; v těch vzorech nemůže tedy již býti také 1. os. plur. -m, ale jest nč. děláme, sázíme, trpíme atd. V nářečích slovenských, kde v 1. os. sing. novotvar -m pronikl skoro veskrze, jest tedy také sing. nesiem plur. nesieme, sg. pnem pl. pneme, sg. bijem pl. bijeme, sg. miniem pl. minieme, sg. tešem pl. tešeme, sg. berem pl. bereme, sg. kupujem pl. kupujeme atd. Hatt. slc. 109 sl., sg. něsem pl. něseme, sg. sadňem pl. sadňeme BartD. 1, 42 sl. (mor.-slov.). Kde naopak výjimkou z pravidla v sing. novotvar -m nepronikl a starožitné -u, -i jako archaismus se zachovalo, tu bývá 1. os. v plur. -m také proti pravidlu příslušné třídy slovesné; tedy chcem, poněvadž je sing. chci, mor. vizem Btch. 420, poněvadž je mor. sing. vizu.
V impt. může přípona -m bývati jen tehdy, když tu předchází samohláska, poněvadž by jinak bylo nesnadno koncovku vysloviti; tedy na př. buděm a nč. buďme, stč. dohubim nč. dohubme, nč. bydlem a stč. bydlmy (2slab.), nč. bděm a sedme atd.
Přípona -my byla, jak z dokladů nahoře podaných vysvítá, v době starší známa také v češtině západní; nyní vyskytuje se jen místy a skoro jen na území vých., zejména mor.
Kromě toho bývá v 1. os. plur. také koncovka -ma, patrně táž, kterou jsme poznali nahoře v §. 10. při 1. os. du. a která vznikla kontaminací přípony plurálové -me atd. s duálovou -va. Doklady vyskytují se porůznu v nář. východních: Má Maríno nalej vína, však my ti je zaplatíma Čelak. Slovanské nář. písně 1822 díl I. str. 73 (morav. a v rýmu); sednema, pudema, ušijema, umíma, sedíma, zaplatíma, říkáma, hážema, kupujema, víma, dáma, máma BartD. 2, 138 (zábř.); sedněma, poďma, ušijma, umějma, zaplaťma, nehažma, kupujma, vězma t.; trháma, pečema Šemb. 44 (mor., horské); veďma, poďma, zavřima, vołajma, dajma, jezma BartD. 1, 90 (stjick.) a 122 (laš.); trhama, chodzima Šemb. 78 (vých.-slc.).
13. Druhá osoba množná.
Tvary hlavní i vedlejší mají tu v slovanštině koncovky opět stejné, a objevuje se v nich přípona -te = pův. -te Brugm. II, 1357; na př. praes. ř. φέϱε-τε stsl. bere-te č. béře-te, opt. pův. bheroi̯-te skr. bharē-ta ř. φέϱοι-τε stsl. impt. berê-te č. beř(ě)-te, padně-te (spolu pro 3. os. du.), aor. ř. ἒλιπε-τε,
![[21]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00023.jpg){kind=link}