2, 12, dozdaczy t. 6, 26, vczynyczy Sequ. 356, wyedzyeczi DialBoh. 337, zaplacziczi t. 345, neſczy AdmontB. 136ᵇ, chtieczy Kat. 48, obklicziczy t. 30, mlczeczi t. 34, zrzeczy t. 44 a 46, zrzyeczy t. 46, uzrzyeczy t. 142, ſluzyczi t. 60, netuzyczi t. 62, poczieczy t. 96 a 104, otlucziczy t. 100, leknuczy t. 158, umrzyeczy t. 190, zweſcy ROtcPetr. 25, zaplaczycy t. 211, nawraczyczy t. 212, plakaczi Tkadl. 26ᵃ, oblewiczi t. 19ᵇ, nechaczi t. 38ᵃ a j., ſtatczyczy EvOl. 132ᵇ, vchowaczy Lvov. 22ᵃ, obdrzyeczy t. 17ᵃ, sladce mluwyczy a radyczy t. a j., czticzi ŠtítMus. 29ᵃ, wraticzi Mill. 5ᵃ, ſproſticzi t. 10ᵃ, budu tyeſſiczy GestaKl. 198, nechceš dbaczi Pís. taj. 1, 10, daczy OlMüllB. 618, odpuſtziczy t. 620; Blah. 274 zaznamenal, že okolo Evančic se říkalo dáci, nyní není dosvědčeno, že by se tam tak říkalo, srov. Jag. Arch. 12, 209; nemám se kdy bavici Suš. 13; – povědzec BartD. 1, 171 (mor.-slc.), vjésc t. 1, 42 (hroz.), chodzic t. 1, 43 (též), robic, usmercic, spac Pastrn. 132 (slc., šariš.); – prośić, śédnúć, śedać BartD. 1, 106 (laš.), jeć t. 1, 135 (sev.-opav ), padnúć t. 137 (též), priznać, povedać Pastrn. 133 (slc., sev.-záp. trenč.); – utrocač (utráceti) BartD. 1, 101 (laš.), nošič, šič (šíti i síti) t. 107 (též), kłašč t. 113 (též), muvjič Šemb. 55 (opav-ostrav.), povjadač, priznač Pastrn. 133 (slc.. sev.-trenč.).
4. V infinitivech nč. I. 5. píti (pnouti) stč. pieti, 6. tříti stč. třieti 7. díti (dím) stč. dieti, III. 1. mdlíti stč. mdléti. 2. bdíti stč. bdieti, V. 4 díti se (ději) stč. dieti sě atp. je zúžení ie-í.– V I. 5. stč. pieti psl. pęti atp. je přehláska z –ⁱá- psl. -ę-; v III. 1. slušeti stč. stušěti psl. slušati, 2. slyšeti stč. slyšěti psl. slyšati a V. lᵇ sázeti stč. sázěti psl. sadjati atp. přehláska z -a-; a v dial. přít stč. přieti psl. prьjati z -ⁱá-; srov. I. str. 100 sl. a 112.
5. O kvantitě českého infinitivu. Srov. I. str 602 sl. Tu ovšem nehledíme k nářečím, která mají slabiky jenom krátké, jako je zejména nář. lašské a severoopavské.
a) Infinitivy dvouslabičné mají slabiku první zpravidla zdlouženu. Na př. kladu-klásti, dal-dáti, bral-bráti, rostu- růsti, nesu-nésti, vnésti, vedu-vésti, zvésti, jedl-jísti, snísti stč. jiesti, sniesti, chtěl-chtíti stč. chtieti, vzal pl. stč. vzěli-vzíti stč. vzieti, žal-žíti stč. žieti, mřel-mříti stč. mřieti, ctil-ctíti, mstil-mstíti, pil-píti, kryji-krýti, skrýti, čiji číti stč. čuju-čúti, zuji-zouti, hnul-hnouti atd. Us.; – doklady z textů starších: wſtáti (vstanu) BiblB. Mark. 8, 31, chtíeti t. 8, 35 a j.; wlaaſty Štít. ř. 134ᵇ, weeſty t. 191ᵇ, pleeſty t. 203ᵇ kwijſty t. 134ᵃ, zczijſty t. 132ᵃ, gijeſty t. 152ᵇ, neeſty t. 98ᵇ, trzijeſty t. 231ᵇ, pleety t. 72ᵃ, rzeeczy t. 8ᵃ, ſtrzijeczy t. 12ᵃ, ſprzijeczy t. 98ᵇ, gijty t. 13ᵃ, kaaty t. 232ᵇ, kaati t. 179ᵇ, plaaty t. 108ᵇ a j.; kaaty Pror. 67ᵃ; ſwéſti HusPost. 170ᵃ, řéci t. 179ᵃ; gíéſti Ol. Ex. 12, 20; smysla zbayty Chir. 9ᵃ, zbayti t. 17ᵃ; čijſti VšehK. 122ᵃ, weeſti t. 38ᵃ, ſneeſti t. 55ᵇ mſtijti t. 38ᵃ, práti t. 205ᵇ, klaati t. lᵇ a j.; rayti Lact. 190ᵃ, 227ᵃ; – svědectvím proti délce není psané ctiti Háj. 163ᵃ, zbiti t., giti
