31. O infinitivu v češtině třeba ještě připoinenouti, co následuje
1. Místo -ti bývá -tiu: netáhle sta sě przitulityu Pass. 278, počě radytyu (-u radováno) t. 282, almužnu káza datyu t. 284, chcmy péču myetyu t. 284, jejie syny káza zbityu t. 285, káza jemu hlavu ſtyetyu t. 295, čtyřie umrzietyu mají t. 414, má trpietyu t. 421, aby nám pomohl ſwityezytyu t. 435, budete hledatyu t. 457, počě chtyetyu tomu slovu rozumietyu t. 469; odchylka vznikla zvratnou analogií: v době přechodu iu-i měněno naopak také i v iu, srov. I.str. 217 sl. – V Mill. nalézá se -tie m. -ti: wſyetie jim kázal 106ᵇ m. vsieti; opět analogií zvratnou z doby úžení ie-i, srov. I. str. 225.
2. Za -ti (-ťi) bývá -ť a -t.
Tvar náležitý -ti drží se jako pravidlo v jazyku starším a dosud v jazyku spisovném, ovšem že s mnohými výjimkami; a místy zachovává se i v nářečích: robiti, obracati, zveděti Pastrn. 111 (slc., místy), nositi, choditi, utierati Šemb. 72 sl. (horno-váž.), řeci BartD. 2, 377 a 378 (val. a laš., ustrnulina vkládaná do řeči adverbialně), moce t. 219 (třeb. až nebodo moce dělat), -ti podkrk. 50 (v Pasekách a Sklenářicích), dělati hádati Šemb. 32 (prý místy u Hrubé Skály a Volyně).
Tvar -ť vznikl vynecháním samohlásky a je pravidlem v některých nářečích: láť, volať Bernolák Gramm. slc. (1790) 85, biť t. 275 a j., niesť horeť, držať, kupovať atp. Hatt. slc. 114, 126, 138 a j., niesť atp. Pastrn. 111, dorážať, pršať, čúť Šemb. 62 (slc.), v nářečích slc. většinou a zpravidla tak; počítať Blah. 189, chodiť, nosiť, nésť, umríť, zavríť atp. Šemb. 50 (vých.-mor.), BartD. 1, 35–39 (mor.-slc.), nésť, pásť, técť dříť, mleť, biť ryť, hráť, okřéť, příť, hořeť, dójiť, volať, krájať t. 77–79 a j. (val.), nýsť, chodiť, volať, učiť atp. Btch. 422 a 432 (dol.-beč.), vołať BartD. 1, 106 (laš.), t. 135 (sev.-opav.), vołať, běžeť, młátiť t. 2, 70 (han., olom.), mysť, biť, chodiť, vołať t. 93 (han., nezam.), vołať, hořeť, kuť, nysť t. 40 (han., přer.), nésť, dať, byť t. 4 (nap.), žalovať, nésť podkrk. 50, hadať, dělať Šemb. 32 (podkrk.). Někteří uváděli tento tvar také do jazyka knižného. Zejména Kollár a Sušil (z dialektu), a také Čelakovský (z theorie), jenž na př. píše: odvrátiť Čelak. čít. (1852) 515, viděť t. 516, vyznať t. 518, modliť se ČelMudr. (1852) 8, ztratiť 26, rozpalovať Čel. 1830, 23, odvrátiť t. 32, popisovat t. 66, básníkem slauť t. 151, mluviť t. (ale většinou tu -t: číhat 10, vstávat 20, zdobit 25, vidět 38, soužit 70 atd.) atd; také v době naší vyskytuje se druhdy pokus takový.
Tvar -t není supinum vzaté za inf., sice by bylo sázat, ležat, žat atp. m. sázet atd.; ale jeho tvrdé -t ovšem vzniklo vlivem supina, srov. Oblak v Jag. Arch. 17, 468 (zjev stejný v bulh.). Vyskytuje se záhy v textech starých a v nč. velice jest rozšířen v nářečích, dílem i v jazyku knižném. Na př. muži těsto kynuti nechce Hrad. 136ᵇ (verš 8slab., m. kynúti dlužno čísti kynúť), poznaty nepřietele svého AlxV. 558 (též, m. poznati dlužno
