Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<646566676869707172>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

ani genitiv a kde tedy tvar s koncovkou -ti vůbec neměl by míti místa; na př. do vět jako jsou č. loupiti není koupiti (inf. -ti v platnosti sing. nom.), slyším mluviti (inf. -ti v platnosti sing. akk.) atp. –

2. Prvotné t. j. z kořenů tvořené kmeny s pův. -ti, slov. -tь, bývají z kořene oslabeného; na př. z koř. ḱleṷ- je subst. skr. śru-ti-š auditus km. pův. ḱlu-ti-, z koř. mer- je skr. mr-ti-š lat. mors z *mr̥-t(i)s slov. sь-mьr-tь, vše z km. pův. mr̥-ti- atd. V slovanském infinitivě, který je téhož kmene, čekali bychom stejného oslabení, pokud ho kořen je schopen. Ale nenalézáme ho, nýbrž máme tu v slabice kořenné většinou stupeň zřejmě vyšší, na př. v inf. sluti č. slouti (podle skr. śru-ti-š čekali bychom slъti), stsl. m(ь)rêti č. mříti z psl. mer-ti (podle skr. mr-ti-š a subst. sъ-mьr-tь čekali bychom mьrti), stsl. vlêšti č. vléci z velk-ti (místo žádaného vьlk-), stsl. žešti č. žéci ze žeg-ti (proti žьg- v impt. žьzi č. žzi a praes. žhu), stsl. suti č. súti m. sup-ti (proti sъp- v praes. sъpą č. spu), stsl. čisti č. čísti m. čit-ti (proti čьt- v praes. čьtą č. čtu), stsl. cvisti č. kvísti m. kvit-ti (proti cvьt-, kvьt- v praes. cvьtą stč. ktvu m. kvtu) atd. Někdy ovšem podobá se, že máme kořen oslabený také v inf. slovanském, ale tu bývá zpravidla možný také výklad z kořene neoslabeného; na př. inf. dąti, pęti atp. může býti z oslabeného *dъm-ti, pьn-ti (podle lit. inf. pinti), a také z neoslabeného *dom-ti, *pen-ti (podle analogického inf. psl. *mer-ti), srov. I. str. 49. Jenom inf. břísti, pravidelný v stč. (proti stsl. bresti), hlásí se zřetelně a jistě ke kořenu oslabenému brьd-. Úhrnem nelze pochybovati, že slov. infinitiv s kmeny pův. -ti, k nimž jinak všecek patří, se shodoval také ve věci zde vykládané; neshody, která se tu nyní jeví, dlužno vykládati rušivou analogií, vlivem těch příslušných tvarů slovesných, které mívaly stupeň neoslabený právem. Srov. Leskien v Jag. Arch. 5, 497 sl., Wiedem. 143–145, Brugm. II, 277 a 286 sl.

3. Když od infinitivu odepneme koncovku -ti, zbývá infinitivní kmen základní. Ten pak jest ve slovanštině podle různých přípon a koncovek šesterý.

I. U některých sloves nemá nijaké přípony kmenotvorné, na př. nes- v inf. psl. nesti č. nésti z koř. nes-, ved- v inf. psl. vesti č. vésti z ved-ti koř. ved-, kry- v inf. psl. kryti č. krýti z koř. kry- atd.

II. U jiných má příponu kmenotvornou psl. -ną č. -nu, na př. mi-ną č. mi-nu- v inf. psl. minąti č. minúti z koř. mi-, tis(k)-ną- č. tisk-nu- v inf. stsl. tis(k)nąti č. tisknúti. – Původ této přípony je temný. Stran výkladů starších srov. Mikl. II, 429, Jagić v Arch. 6, 288 sl., Wiedem. 151.

Novější jest od Johannsona v Indogerm. Forschungen II, 297 sl.: slovesa s kmenovou příponou praes. -no, -ne mají praes. 1. sg. -ną a 3. pl. -ną-tь, a podle těchto tvarů vznikl novotvarý inf. -ną-ti (podobně vykládal věc Brugmann II, 985 a 992, ale v Kz. vergl. Gr. 513 praví, že poměr mezi praes. –ną

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).