Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<10<2345678910>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

2. V koncovkách měkkých nastala zde v češt. ve XIV stol. přehláska: -u se změnilo v -iu a dále v -i, srov. I. str. 272 sl., a za starší tešu, prošu kupuju atp. je tešiu, prošiu, kupujiu atd., a od poslední třetiny stol. XIV teši, proši, kupuji atd. Změna tato vykonává se rychle a v textech té doby bývají někdy vytčené různé koncovky všecky zároveň, na př. (já) chwalu mužě toho věka DalC. 11, (já) zawalyu t. 92, (já) myſli t. úv. IV. Ale časem se přehláska ruší a vrací se zase -u (u sloves, kde nenastoupila mezitím změna jiná, zejména novotvar -m, o kterém zde doleji). Na př. (já) ſſelu Brig. 68; (já) pošlu ČernZuz. 118, pošlu-li t. 395, nepošlu t. 327, já píšu t. 313, vypravuju t. (v témž textě je častěji -i: já pošli 118, 128, 168 a j., já se potěšuji 119, vinšuji a přeji 120, 168, důvěřuji 125, já často píši 169 atd.); kážu VesA. 154ᵃ, to dokážu t. 147ᵃ a BílC. 6; winſſugu, kugu in der gemeinen Sprache Dobr. LitMag. 2, 162; piju, tešu, kupuju atd. zpravidla v Us. ob.; jenom chci se udrželo v češt. záp., proti mor. chcu. V příkladě ſſelu z Brig. (poč. XV) je možná archaismus, srov. I. str. 276; z příkladů pak ostatních vidí se, že novotné -u se ujímá a šíří od pol. stol. XVII; vzniká tu beze vší pochyby analogií parallelních tvarů tvrdých nesu, peku atp.; a šíři se časem tak, že v jazyku nynějším -i již jen v řeči knižné se drží; a i sem vniká novotné -u víc a více, na př. já zašiju a pošlu ČČMus. 1882, 472 (list Jungmannův z r. 1822), čiju, piju, žiju Nebesk. Protich. 23 a j. (tu velmi často), spotřebuju Neruda Feuill. 3. [1877] 28, cituju t. 42, pochopuju t. 44, děkuju t. 74, dopíšu t. a j. (též), vypíšu Čech Povídky 2, 235, děkuju t. 21, t. 70, miluju t. 30, představuju t. 1, 123 atd. (též), píšu Ben. Třeb. havr. 2 a j., žiju Vrchl. Anthol. 357 a j. (též), píšu Rusk. knih. 12 (1892), 191 atd. Stejně mění se koncovka 3. os. plur.: tešú-teší-tešou, v. § 14.

3. V nářečích bývá za -u příslušná střídnice. Tak zejména v hanáčtině -o různě obměněné: neso, krejo, malujo, BartD. 2, 173–175 (brn.), bodó t. 305 (třeb.), vedô, krejô t. 80 (olom.) atd. V nář. lašském bývá vlivem polským -em a z toho dále -ym (v laš. se mění -em v -ym, v. I. str. 149): až jo z vojny přivandrujem, jo čujem, jo se tě veznym, jak jo tebe v ogrodečku zastanym, to jo tebě tvůj vjuneček ukradnym BartNPís. 150–151, podle polsk. -ę. Že tu -em nevzniklo analogií, jako v dělám m. dělaju, v slc. kupujem m. kupuju atp. (o tom v. zde dále), tomu svědčí v témž nářečí sg. akk. na tum vojnym t. 151, jehož jinak ani vyložiti nelze než vlivem akk. polsk. wojnę.

4. Místo tvaru -u, -i vzniká časem a ujímá se novotvar -m: za stč. dělaju, sázěju, uměju, prošu, trṕu atp., přehlas. dělaji, sázěji, uměji, proši, trpi atd., je nč. dělám, sázím, umím, prosím, trpím atd., za záp.-české nesu atp. je slc. nesem BartD. 36 (borš.), t. 45 (břez.), ňesem t. 42 (hroz.), nesiem Hatt. slc. 109 atd. Novotvar tento vznikl podle těch tvarů

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 12 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).