Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<412413414415416417418419420>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Du. 2. 3. jsta, sta, z jesta. Na př. (oči) ztenčěle ſta ŽGloss. Ezech. 14, vztřásla ſta sě rty má ŽKlem. 127ᵇ, koleně moji umdlele ſta t. 108, 24, widěle ſta oči moji ŽWittb. 138, 16, (oči) yſta viděle t. Šim. 30, co-li ſta ta dva sliúbila DalC. 26, kak ſta rucě prokláně Alb. 40ᵇ, tu gſta dvě slově HusPost. 32ᵇ, Armenij dvě ſta Mill. 10ᵃ atd. Jiné ještě příklady v. v § 11.

Plur. 1. jsme, sme, -my, z jesm-. Na př. gſmi poſuuaceni HomOp. 152ᵃ, c(ě)ňeni ſmi ŽGloss. 43, 22, otňadž zzmŷ sě porodili svD. 7, vyšli ſmi DalH. 41, vyšli ſmy DalC. tamt., ſme živi ŽKlem. 113, 28, zei ſme prach t. 102, 14 (t. j. žej-sme m. že-jsme, srov. žej-si v sing. 2.), vstali ſmy t. 19, 9, pozdviženi yſmy ŽWittb. tamt., ješto ſme se posmievali a ukázali ſme Štít. uč. 15ᵇ, gſme vyvrženi t. 6ᵃ, gſme držáni t. 13ᵇ. byli ſme Nikod. 48ᵃ, gſme věrní Blah. 31 atd., jsme Us. spis., sme ob., sme BartD. 1, 28 (záhor.), t. 43 (hroz.) a j., sme slc., smy BartD. 1, 132 (laš.) a j.; zme t. 1, 18 (zlin.) a j., zmy t. 76 (val.) a j., změnou sm- v zm-, o kteréž viz v I. str. 325; dial. -mè atd. jako v § 54.

Plur. 2. jste, ste, z jeste. Na př. bohové yſte ŽWittb. 81, 6, bohové yſle ŽKlem. tamt. atd., jste Us. spis., ste ob., ste BartD. 1, 26 (zlin.) a j.; dial. -ťe atd. jako v § 54, při čemž se mění i kořenné s-: śće BartD. 1, 131 (laš.), śćo t. 137 (sev.-opav.), šče t. 107 (laš.). - Ve funkci slovesa samostatného vznikl dial. novotvar sete: sete doma? sete tam? BartD. 2, 220 (třeb.).

Plur. 3. sú, jsú, -au. -ou, ze satь. Na př. gſw zavirženi Túl. 92ᵇ, gſu otpověděli t. 25ᵇ, tito pak zzu z Pamfilijě svD. 15, pusty zzŭ nejedny země Jid. 24, zziey zzu zzbyli t. 15 (t. j. sěj-sú m. sě-jsú, srov. žej-sme v plur. 1.), plna ſu ústa ŽKlem. 7, 28, mluvili ſut ŽWittb. 11, 3 (t. j. sú-ť, s enklit. -ť, srov. § 9), počščěni yſut (t. j. jsú-ť, taktéž), kak ſuu sě obcházěli Pass. 626, gſuu t. 10, opustili ſuv hospodina Pror. 1ᵃ, ústa mluvila gſuv t. lᵇ atd., jsou Us. spis., sou ob., sú BartD. 1, 26 (zlin.), t. 2, 35 (holeš.) a j.; dial. ó, -um atd. jako v § 54, u súsěda sum falešne okna Suš. 368. O tvaru starém s -t: zut t. j. sút sunt Greg. v. § 9.

V nářečích bývá jes- také kromě sing. 3. Na př. v sg. 2. jesi Duš. bezpř. 374 (slc.), jesy BartD. 1, 131 (laš.), pl. 1. jezme (m. jesme) t. 1, 83 (hran.), jesú vedle sú Hatt. slc. 142; sem hlásí se také pl. 2. jeste; námi se ve všem spravovali povinni jeste TomP. 10, 203 (v listě krále Vladislava z r. 1503); a bezpochyby patří sem také jesem v PassKlem.: geſem 68ᵇ, hotova ť geſem 264ᵇ. Na pohled jsou to tvary starožitné, s kořennou slabikou jes- plnou: jesem, jesi, jesme atd.; ale vskutku jsou to novoty vzniklé tím, že tu je- vlivem tvaru sg. 3 je, jest obnoveno. V nář. laš. bývá sg. 2. vedle jesy také sy je a ty źe BartD. 1, 131, t. j. ty s’-je, a rovněž tak sg. 1. sem je, s čímž srovnati jest usus polský: sg. 1. ja-m jest, 2. ty-ś jest Mikl. III² 465; dial. jesy vzniklo patrně jen mechanickým spojením týchže částí, které v sy je jako slova samostatná zřetelně se jeví.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 15 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).