Praesens přěju, přěješ atd., psl. prêją, prêješь atd.; na př. jáz przyegyu DalC. 49, já ť prziegy Pass. 287, ty poſmyeges ſie ŽKlem. 58, 9, když mi przyege BohDial. 343, jenž sě ſmyegete Alb. 29ᵃ, nepřietelé ſie poſmiegiu ŽKlem. 24, 3 atd., přeji, pl. 3. přejí Us. spis., sg. 1. přeju 2. přeješ atd. pl. 3. přejou Us. – V nářečích bývá slabika kořenná zdloužena: přéju, přéješ atd., léju, sḿéju sa atd. BartD. 1, 25 (zlin.), léju, vokřéju atd. t. 2, 240 (kunšt.). – Dále bývají v nářečích novotvary: jednak přaju atd. podle inf. přáti part. přáł atd., na př. přaju, laju (leji) BartD. 1, 98 (laš.), prajem, praješ, praje atd. t. 43 (hroz.), že mi ty přaješ Suš. 410, on přaje mu t. 409, to mi ho nepraje t. 160, pes zaje, kráva zaje BartD. 1, 296, ledva źaje (dýchá) t. 2, 422 (laš.), žaju, žaješ Lor. h.-ostrav. 66; jednak přiju atd. podle dial. inf. příti part. příł atd. na př. přijo, přiješ atd. BartD. 2, 180 (tišň.), t. 2, 103 (letov.), smije se t. a j.
Imperativ přěj atd., psl. prêji atd.; na př. poprzyey nám radosti Modl. 2ᵇ, przyeyte DalC. 15 atd., přej, přejte Us. – V nářečích opět novotvary jako v praes.: přaj, laj BartD. 1, 130 (laš.), přaj t. 84 (stjick.), a přij t. 100 (laš.), přijte t. 2, 208 (třeb.), smij se t. 1, 130 (laš.), zkrác. při, nesmi se t. 2, 104 (letov.) a j.
Imperfektum přějiech atd., stsl. prêjaachь atd.; na př. zaſmiegiech sě ridebam Ol. Job. 29, 24, Svatopluk bratru kněžstva neprzyegyeſſe DalC. 55, těm sv. Prokop neprziegieſſe Hrad. 25ᵇ, (Pilat a Herodes) sobě neprziegieſſta t. 85ᵇ, Vršovici ſye ſmyegyechu DalC. 3, panici ſye mu ſmyegyechu t. 60, olovo v jich ústa legiechu Kruml. 390ᵃ.
Aorist přiech atd., z prьjachъ atd.; na př. panic mu poprže lhóty t. j. popřé TandZ. 177ᵃ, (Abraham) wſmie sě risit t. j. v(z)smie sě Ol. Gen. 17, 17, on otevřev oči i zaſmie sě risit Otc. 262ᵇ (Smil a kníže) svéj chudobě ſye naſmyeſta DalC. 76, (mužie) dievkám ſye wſmyechu t. 10, zaſmiechu sě všichni Pass. 292.
Infinitiv přieti, z prъjati. Na př. prziethi DalH. 41, Němkyně méňe bude przyety liudu mému DalC. tamt., budete-1’ mi toho przieti Hrad. 52ᵇ, tomu rač popravy przieti NRada 1301; z toho zúžením příti: úfám že mi to přijti budau Hád. 2ᵃ, aby jim toho prziti ráčil Háj. 152ᵇ, tomu se počal ſmijti t. 124ᵃ, toho trhu przijti ráčí KolČČ. 35ᵃ (1544), račiž nám toho popřjti Beck. 1, 271, příť, smíť se Šemb. 33 (krkon.), přít chod. 34, BartD. 1, 7 (zlin.) a j., příť t. 77 (rožn.) a j.; zkrác. přeć t. 126 (laš., příbor.), přit t. 2, 124 (zábř.) a j., přiť t. 43 (kojet.) a j.; novotv. přáti, podle part. přál: pržatj KolEE. 165ᵇ (1669), t. 262ᵇ (1714) a j., przati t. 19ᵇ (1670), přáti, přát Us., přát BartD. 1, 53 (dol.), přáť t. 84 (stjick.), přać, přoć t. 130 (laš.) atd.; priať, okriať, smiať sa t. 1, 44 (břez.), priať atd. slc.
Supinum přát, z prьjatъ, s dlouhým -á-, poněvadž vzniklo stažením z -ьja-; nedoloženo.
