výklad touto patrně novou změnou není podobný pro ďál, které se již v Pass. vyskytuje, a není ho potřebí, když tu úplně postačuje výklad stahováním obyčejným -êja- v -á-, o němž v. I. str. 556. – Místo žádaných tvarů infinitivních ďá- z dêja- bývají tvary s dá-; o tom v. v § 107, a). – Inf. dieti zúž. díti facere, ponere může býti z dêti I. 7 i z dêjati V. 4, v. § 107; slc. diať je z V. 4. – Part. ďál pl. dieli atd., z dêjal-: ďál Nudož. 66ᵃ, to se dyalo Pass. 33; aby se ďáli Cant. z r. 1601 Jg. s. v. ději; ďál, uďál atp. pl. -ďáli Us. ob., BartD. 2, 259 (žďár.), ďál t. 196 (tišň.), vьďáł t. 144 (chrom.) a j.; co se tam dílo Hod.-lit. 36. – Subst. verb. dienie, z dêjanьje: dobrodijenije Štít. ř. 5ᵇ, t. 16ᵇ, t. 83ᵇ, Hrub. 410ᵃ a j.; zúž. díní: dýný acta (sic) Veleš., a zkrác. -diní v nč. dobrodiní.
K uvedenému dieti patří zejména také nadieti sě sperare, stsl. nadêjati sę. Praes. naděju sě, naděješ atd.: nadyeyu sě Pass. 359, naději se Vel. Jg., milostivé zprávy se nadějeme t., když se toho nejméň nadějí Br. Jg., naději se, naděju se, ani se nenaděješ Us. – Impt. naděj sě: nenadieyta se, byšta mohle mužě jmieti Varš. Ruth. 1, 11, téhož se ode mne nadějte Klat. Jg. a Us. – Impf. nadějiech sě atd.: nadyegiech sě sperabam ŽWittb. Ezech. 13, nadyegyech sě ML. 102ᵃ, (Herodes) sě nadiegieſſe Hrad. 85ᵇ, když sě jinoch nadiegieſſe t. 104ᵇ, my sě nadyegiechom Krist. 109ᵃ, jakož sě nadyegijechu Štít. ř. 121ᵃ. – Aor. nadiech sě atd.: my sě nadyechmy sperabamus EvVíd. Luk. 24, 21 (podle tvaru aorist). – Inf. nadieti sě, nadíti se: kak sě jest čemu nadyety Štít. uč. 7ᵃ, nadíti se Vel. Jg. – Part. nadějě sě, nadějúc- atd.: Pilat nadyegye sě dosti učině židom vece ML. 103ᵃ, nadiegiczi sě tomu Kat. v. 437, nadiegicze sě velikým daróm Mart. 12ᵇ atd., naděje se, nadějíc- Us. – Part. pl. nadieli sě: by sě které cti nadyely Dal. úv. 1, jest bližše spasenie naše nežli jsme sě nadijely t. j. nadieli Štít. ř. 66ᵃ; podle toho i sg. nadiel sě: nadiel sem sě supersperavi ŽKap. 118, 74. – Tvary s dá- v. v § 107, a).
hřěju, hřieti, stsl. grêja, grêjati. Doklady z doby starší jsou v češtině vesměs podle vzoru I. 7; tvary infinitivní hřá-, ukazující do vz. V. 4, jsou tu až z doby novější: inf. hřáti, part. hřál atd., a jsou tedy novotvary, patrně podle přeji – přáti, přál atd. Viz § 107.
sěju, sieti, stsl. sêją, sêjati serere, seminare, koř. sê- z pův. sē-. Tvary praesentní viz při vzoru I. 7, v § 103. Také tvary infinitivní jsou podle vzoru téhož a uvedeny i doloženy tamtéž. Některé z českých tvarů infinitivních mohou se ovšem vykládati ze sê- podle I. 7, i ze sêja- podle V. 4, na př. inf. sieti, a některé doklady staropísmé mohou se rovněž dvojako vykládati, na př. aor. sg. 3. psaný ſie může býti = sě stsl. sê, i sie stsl. sêja; ale vedle toho jsou tvary, které zřetelně ke vz. V. 4 se hlásí. Zejména part. -lъ a part. -nъ s příslušným subst. verb., jako stsl. sêjalъ a sêjanъ vedle sêlъ a sênъ atp., srov. Jagić v Cod. Mař. 446 a k tomu Wiedem. 151. – Na př. part. sál ze sêjalъ: pravú múdrost aby rozſal JeronMus. 2, ſal
