Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<387388389390391392393394395>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

(zlin.), t. 2, 180 (tišn.), věć a vić t. 1, 130 (laš.); novotv. váti podle part. vál: váti, vát Us., viať slc., v́oć BartD. 1, 101 a 130 (laš.).

Supinum vát, z vêjatъ, s dlouhým -á-, poněvadž vzniklo stažením z -êja-; nedoloženo.

Participium vějě, vějúc- atd., psl. vêję, vêjontj-; věje, vějíc- Us., adj. vějícím povětřím Troj. Jg.

Participium -mъ, v č. nedoloženo.

Participium -lъ: sing. vál plur. vieli atd., z vêjal-. Na př. wyual sem je exsufflavi Ol. Agg. 1, 9, okrzal jest t. 1. Reg. 30, 20; walo ſebránije větruov Ben. 4. Esdr. 6, 1, wieli sú větrové Koř. Mat. 7, 25, aby (větrové) newieli t. Zjev. 7, 1, aby (větrové) newijli ChelčP. 49ᵇ; když vietr wiel Mill. 84ᵇ, wáli větrové Br. NZák. 19ᵇ; vál, váli Us., v́oł, v́oła (z v́áł) BartD. 1, 130 (laš.), slc. vial; víl BartD. 2, 240 (kunšt.), víł t. 28 (holeš.) a j., v́éł, -a t. 1, 78 (rožn.), vjél t. 2, 180 (tišň.); zkrác. věł, vił t. 1, 130 (laš.).

Participium -ъs: váv, vievši atd., z vêjav-. Dokladů pravidelných a spolehlivých z doby staré nemám; odchylné: wawſſe větrové toho domu zbořiti sú nemohli Krist. 42ᵃ, nč. váv atd. Us.

Participium -nь: ván plur. vieni, z vêjan-. Na př. wano jest ventilatum Pror. Isa. 30, 24; ván, vín Jg. Novotv. -t, někdy zkrácený: vát, cesta je zaváta sněhem Us., adj. vátý Us., v́oty, věty, vity BartD. 1, 130 (laš.), v́étý t. 78 (rožn.), zavitá cesta t. 2, 83 (olom.).

Substantivum verbale -nie z -nьje: vienie, na př. před vichrovým wienym JeromMus. 26, podle wienije větru Ben. Skutk. 27, 40, wiením větra Kladr. Ex. 14, 21, šepty víním zbuzené Čelak. (Růže LXXVI); s přehláskou zrušenou vání Us.; novotv. vátí Jg.

Slovesa jednotlivá kořene .

děju, dieti facere, stsl. dêja, dêjati, koř. dê- z pův. dhē-. – Tvary praesentní jsou zde tytéž, jako při děju, dieti facere v tř. I. 7; tedy praes. děju, -i, děješ, atd., impt. děj, impf. dějiech, part. dějě, dějúc-, v. § 107. – Tvary infinitivní mají dêja- staženo v ďá-, a po případě přehlasováno v die- a -; ježto pak s die- a dí- jsou také některé (zdloužené) tvary vzoru I. 7, proto bývá někdy nezřetelno, je-li tvar z tř. V. 4 či I. 7, na př. inf. dieti. Doklady se zřetelným ďá- jsou jenom v part. -l: sg. masc. ďál Nudož. 66ᵃ, to sě dyalo Pass. 33, a v nč. ob. ďál, ďála, ďálo, plur. ďáli atd., a rovněž ve složeninách uďál, vyďál, zaďál, přiďál atd., plur. -ďáli atd. Jazyk knižný se tvarů těchto štítí a klade za ně part. dělal atd., a také v jazyku obecném příslušné tvary ostatní nejsou z dêja-, nýbrž z dělati: k perf. ob. ďál sem, ďáli ste atp. je příslušné praesens dělám, děláte atd., a nikoli děju, dějete atd. Podle toho zdá se na pohled, že také místo ďál má býti dělal a že ono třeba vykládati z tohoto, tedy tak: z dělal vynecháno -l- a bylo děál, srov. děáł fem. děáła v § 148. Ale výklad

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 20 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).