myši a žířeš je Aesop. 1584, IV, 2, ptactvo żieṙe člověka ŠtítOp. 382, Antikrist żéṙe ovcě HusPost. 80ᵃ, kdož ten kúsek ſzerze Hug. 31, úsilé tvé ſżerze lid Ol. Deut. 28, 33, kto zerze Koř. 2. Kor. 11, 20, země żerze své bydlitele Comest. 93ᵇ, sżíeṙe Kladr. žalm 20, 10, (tulák) ożijrze se RokycKl. 21ᵇ, zżére (sic) Ben. Deut. 28, 33, jednoho zžijerze meč t. 4. Esdr. 12, 27, sžjře Br. Deut. 28, 33, t. Ezech. 15, 7, oheň sžjře zemi t. Deut. 32, 22, meč sžere maso t. Deut. 32, 42; szerzeme je Comest. 93ᵇ; zerzete domy vdovské Koř. Mat 23. 14; (ptáci) ſzeru ŽKlem. Deut. 24, gýjzto zzeruv Pror. 50ᵇ atd.; žeru, žereš atd. Us. Impt. žeři atd.: stup oheň s nebe a ſzierz tě Comest. 163ᵃ, zżerzyż krásu jeho Ben. Job. 18, 13, žer, žerte Us. Impf. žrách: jenž zzraſſye GestBř. 26ᵃ. Inf. žráti Us., sup. žrat v. v § 184, b), part žral Us. atd. – Za žra- bývá žhra-: ožhralý Dolež. 245, žhrať, ožhrať se Btch. 436, žhrať BartD. 1, 65 (val.), nezežhrál t. 2, 198 (tišň.), dožhrala t. 33 (holeš.) a j., srov. I. str. 464 sl. –
3ᵇ kovati, kuju.
186. Tvary vzoru tohoto jsou
praesens indik.:
sg. 1. kuju, -i
2. kuješ
3. kuje
du 1. kujevě, -va
2. kujeta
3. kujeta
pl. 1. kujem, -me, -my
2. kujete
3. kujú, -í;
imperativ:
sg. 1. –
2. 3. kuj
du. 1. kujvě, -va
2. 3. kujta
pl. 1. kujme, my
2. 3. kujte;
imperfektum:
sg. 1. kujiech atd., jako kryjiech atd. v § 97; a
kovách atd., jako dělách atd. v § 142;
aorist:
sg. 1. kovach
2. kova
3. kova
du. 1. kovachově
2. kovasta, -šta
3. kovasta, -šta
pl. 1. kovachom, -me, -my
2. kovaste, -šte
3. kovachu;
tvary jmenné:
inf. kovati, sup. kovat;
participium
-nt: kujě ze staršího -ja, kujúc-;
-mъ: –;
-lъ: koval, -a atd.;
