143ᵇ, pozowu sluhy mého Pror. 16ᵃ, já sě ozowu Hlah. Job. 13, 22, já tebe nepozowu Alxp. 8, nazowu Nudož. 88ᵇ; pozowes mne ŽKlem. 143ᵇ, pozoweſs vocabis Ol. 1. Reg. 16, 3, nazoweſs EvOl. 108ᵃ, zůveš k snídaní Pam. 3, 115, nazůveš Br. NZák. 106ᵇ; mistr tě zowe Hrad. 32ᵇ, ciesař pozowe tebe DalC. 42, hospodin pozowe Pass. 629, jimiž listy nás zowe Štit uč. 6ᵃ, jdi za ním kamž tebe pozowe t. 47ᵇ, pozowe jeden druhého Štít. ř. 204ᵇ, někdo pozowe t. 175ᵃ, ten host nás odzowe t. 205ᵃ, člověk své přátely ſzowe ML. 123ᵃ, kterýž zowe ChelčP. 173ᵇ, když zuowe Alxp. 54, kterým příjmím nazuowe své služebníky Blázn. 134ᵃ, zůwe Háj. herb. 327ᵇ, nazůwe Br. Isa. 65, 15, který zůve ku poslušenství Lab. 43, 4, nazuwe Nitsch. 68; nazouete vocabitis Ol. Lev. 23, 21; přátelé tě otzowu Kruml. 118ᵃ, (oni) wzowu EvOl. 135ᵇ, (lidé) zowu se spolu ChelčP. 33ᵃ, nazowau Br. Isa. 62, 12 a j.; mylnou analogií v sg. 1. -i a v pl. 3. -í, v. v § 180. Analogií zvu atd.; zwu invito Drach. 103, zwu aliter zuwi Rosa 194, zvu, zveš atd. Us. – Impt. zovi atd.: neotzovi ne revoces ŽGloss. 101, 25, neotzowy mne ŽWittb. tamt., pozow muže svého Krist. 52ᵇ, przyzow svědky Pror. Jer. 32, 25, nezow přátel ale pozow mdlých Kruml. 118ᵃ, nazowiž Br. Oz. 1, 4; zowme toho přietele modlitvú Štít. ř. 205ᵃ; kteréžkoli naleznete, pozowte Krist. 81ᵇ, pozowte vocate Ol. 3. Reg. 1, 28, szowte vešken lid t. 1. Reg. 7, 5, zowte ChelčP. 248ᵇ; analogií nč. zvi pl. zvěte, zvete Us. – Impf. zoviech a zvách, v. § 182. – Part. zova, zovúc-: káza (král) panoší pozowa ji (Margaretu) pověsiti Marg. 195, zuowa chudé ChelčP. 171ᵇ, toho kacieřem nazowucze t. 121ᵇ; mylnou analogií -íc, v. v § 184, c). Nč. zvouc- Us. – Part. zval, zvav, zván Us. stč. i nč. – Subst. verb. zvánie: prizuanim t. j. prizváním ascito domino Greg.; nč. zvaní Us.
ždu, zdáti, stsl. žьdati expectare, praes. žьdą a častěji židą Mikl. 3², 122. Rozdíl stupňový, který se obráží v stsl. žьdati-židą, Wiedem. 58 a 59, v češtině nedochován. – Praes. ždu, ždeš: sg. 1. nedozdu toho Vít. 23ᵃ; novotv. podle V. 1ᵃ ždám: pożdam příštie tvého Ol. Súdc. 6, 18. Impf. ždiech a ždách v. v § 182. Impt. ždi, novotv. ždaj: (ty, Neštěstie) ſezday, ať již vypoviem tvé zahubenie Tkadl. 40ᵃ. Inf. ždáti: chceš-li na téjto cestě zdaty DalC. 12, bude svého časa zdaty ML. 56ᵃ. Part. žda, ždúc-; vždy polepšenie zducze Kat. v. 334, na mé líce zřéci (m. zřéti) zducze t. v. 780, na lidi, ješto zducze jejie umučenie stáchu t. v. 2887, zducze v. 3415, novotv. ždaje: byl hotov přěd komňatú zdage TandZ. 162ᵃ. Part ždal: ješto (bohatstvie) byl seždalь Hlah. Job, 20, 15, dozdala bieše toho Kat. v. 862, by pozdala ta sběř t. v. 2855. Part. ždav: jedva dozdaw rána na horu jide Leg. Schwatz. 2. – Vyskytuje se již v době staré jen jako archaismus a zaniká potom úplně. Obnovuje se ve veršovaných skladbách nč., ale s významem nesprávným žádati.
žeru, žráti (v stsl. není). Je stejného kořene se žru, žřieti v tř. I. 6, ale tvaru jiného. Praes. sg. 1. žeru, 2. žéřeš, žereš atd.: ty vábíš k sobě
