(mor.-slov., břez.), vedzěš atd. 2. pl vedzěcě t. 42 (hroz.), kɫadźeš, kładźeće t. 122 (laš.), kładžeš, kɫadžeče t., veďoš, veďo atd. t. 135 (sev.-opav.), pletěš, plećeš, plečeš t. 123 (laš.), pletětě, plećeće, plečeče t., ploťoš, ploćoš, ploťoťo, ploćoćo t. 135–136 (sev.-opav.). V opav. roscu m. rostu BartD. 1, 108 proniklo -c- analogií také do 1. sg.
55. Imperativ. Sing. 2. 3. vedi, ved, z psl. vedi; na př. pohnaný tolikéž (svědkův) wedy Rožmb. 134, brzdi Bel. 166ᵇ, ráno ktwi floreat ŽKlem. 89, 6, stč. i nč. jdi, čti; měščěnin též právo wed Rožmb. 116, gyed s bohem DalC. 44, zmyet jej (chléb) AlchAnt. 45ᵃ, wzroſt učenie mé concrescat ŽKlem. Deut. 2, růsť jablůnko Suš. 435, ſyed na pravici méj ŽKlem. 109, 1, ſiedyz brzo Krist. 67ᵃ, wſeď na kuoň Háj. 66ᵃ, poſkyt ŠtítOp. 170ᵃ; nč. veď, vediž. – Du. 1. jděvě, -va atp., na př. gdieuie tam Ol. 1 Reg. 9, 6, wygdiewa ven t. Gen. 4, 8; žádané vedévě, -va atp., podle stsl. vedêvê (-va), nedochováno a je za to veďve, -va. na př. poyduie přěde-ň AlxBM. 1, 15, podwazz Ol. 1. Reg. 9, 9, podwa domóv Koř. Dan. 13, 13; -ma, vlivem 1. os. plur., na př. wygdiema ven (praví Kain Abelovi) bibl. Kutn. Gen. 4, 8, poďma napřed Ben. Tob. 11, 3, poďma pryč t. 1. Reg. 26, 11, děma, poďma Philomates (1533, vytýká). – Du. 2. 3. jděta atp., na př. gdieta a povězta EvZimn. 3, gdietaz Pass. 598; žádané veděta atp., z psl. vedêta, nedochováno a je za to veďta atd., na př. budta tvá voly Hrad. 109ᵃ, budta uši tvoji pofluchayuczy ŽWittb. 129, 2. – Plur. 1. veděm, z psl. veděmъ, na př. boha-dle pilni budyem Štít. uč. 137ᵃ, pocztyem Pass. 277 a 279; jděm, -me, -my atp., na př. poydyem DalC. 2, Ol. Deut. 13, 2, poydiemez Ol. Gen. 35, 3, podiemy u modlu ŽWittb. 94ᵇ, 6 ; veďme atd., na př. oſiedmy zemi Comest. 125ᵇ, poďme Br. Deut. 13, 6; jděm, veďme, pojďme Us.; dial. -mè atd, jako v praes. indik. – Plur. 2. 3. jděte atp., na př. gdiete Pass. 34, poydyete DalC. 22, weidiete ŽKlem. 99, 2, dyete Pass. 354, zaktwiete (sic) florete Kladr. Sir. 39, 19; žádané veděte atp., z psl. vedête, nedochováno a je za to veďte atp., na př. tuto ſiedte a vizte Hrad. 50ᵃ, ponížení výše wladte Dět. Jež. 4ᵇ, podte sěm Hrad. 137ᵃ, rode crescite Štít. ř. 124ᵃ, Ol. Gen. I, 22; dial. -ťe atd., jako v praes. indik.
Za náležité -i- bývá dial. -i-, vlivem sing. -i-, na př. przecztite lid Comest. 100ᵃ, dite chod.-Han. 205, BartD. 1, 349 (rožn.), dźiće t. 132 (laš.) atd.; srov. § 19 č. 6.
Od -i, -ě měkčí se kmenové -d, -t v -ď, -ť atd. a jest na př. veď, pleť, dial. vedz BartD. 1, 43 (hroz.), vedź t. 106 (laš.), vedźće t., kɫadž, kładžmy, kɫadžče t. 123 (laš.), pleć t., pleč t. Někde změkčené -ď, -ť zase ztvrdlo: ved, vedme, vedte BartD. 1, 46 (lhot.), pod, podme, pote z podte t. 33 (pomor.), byd, bydte t. 2, 233 (kunšt.), pojed, pojete z pojedte t., pote chodHan. 68 a j.; ztvrdnutí vzalo počátek od 2. 3. os. du. -ďta a 2. plur. -ďte: tu -ďt- změnilo se spodobou v -dt- a odtud přešlo tvrdé -d- také do tvarů ostatních.
