složeninách s býv. sъn-, vъn- souhláska -n- zachována: praes. sendu ze sъn-ьdą, vendu z vъn-ьdą, inf. sníti ze sъn-iti atp.; podle toho pak vkládáno -n- také jinde: přindu, zandu atd., srov. I. str. 308 a 379. Za jd- bývá d-, na př. praes. du m. jdu atp., srov. I. str. 536. V nář. vých. jest naopak id- za jd-, vlivem infinitivního Za jí- v inf. je dial. í-, srov. I. str. 535, a také hí- a j. To vše jsou změny hláskové, ale buď k nim ukazováno také zde a v dokladech následujících. Proti tvarům praesentním jd- jsou aoristové jid-, jíd-. V několika dokladech psáno gid-, gyd- také v tvarech praesentních; pokud to není omylem nebo zvláštností piseckou, jsou to novotvary. – Praes. jdu atd. Sg. 1. gdu k otci, kam poidu ŽKlem. 138, 7; 2. ty gdes Hrad. 32ᵃ, prſieydes ŽKlem. 67, 8, wendeſſ DalC. 19; 3. (ten) prſieyde ŽKlem. 89, 6, buoh de před tebú BrigF. 7; du. 1. povdewie (na trh) Hrad. 124ᵇ; 3. wyndeta dvě olivě z ňeho, tě wendeta do královstvie nebeského DalC. 7, DalStrah. t.; pl. 1. tak pogdem tam Hrad. 73ᵃ, poydemee (sic) i my EvZimn. 48, weideme ŽKlem. 131, 7; 2. všichni jenž gdete Hrad. 75ᵃ, když weydete t. 75ᵃ; 3. i v manželstvu nadeydu (naleznou) práci Štít. uč. 41ᵃ, (hvězdy) du na zemi Kat. v. 988, má slova du do srdce BrigF. 34. Nč. jdu, dojdu, najdu, nadejdu, obejdu, odejdu, pojdu a půjdu (s významem rozlišeným), podejdu, předejdu, přejdu, přijdu, projdu, sejdu, ujdu, vejdu, vzejdu, zajdu, 2. os. jdeš, dojdeš atd.; a vedle toho ob.: du a pudu (z půjdu), deš atd. (nikoli též přídu, kdež není -j- odsuto, nýbrž -ijь- staženo v -í-), du, pudu atd. BartD. 1, 83 (hran.), t. 2, 18 (hol.) a j.;. dondu, vyndu, přindu. nandu, obendu t. 1, 14 (zlin.), odyndu (odendu) t. 103 (laš.), dondô t. 2, 89 (olom.) atp. V nář. břez. je sg. 1. puojděm 2. puojděš atd., a vedle toho také stažené sg. 1. puom, 2. puoš, 3. puo, pl. 1. puome, 2. puotě BartD. 2, VIII. – Dial. id- na území východním: idu, ideš atd. ŠembDial. 35 (ob.-mor.), idu, ideš atd. BartD. 1, 11 (zlin.), t. 2, 27 (hol.) a j.. idu, idžeš t. 132 (laš.), idem t. 1, 36 (borš.), iděm, iděš t. 39 (súch.), idzěm. idzěš t. 43 (hroz.), atd. Kontaminací tvarů jd- a id- jest dial. ijdu atd. BartD. 1, 91 (stjick.). V Kunh. psáno: ten gide (praes.) 149ᵇ, omylem m. jde, jak svědčí verš, v němž slovo to je jednoslabičné. V Mat. psáno: ty gydeſſ ke mně 38; ale tu bývá i jindy gi-, gy- místo j- V AlxV. jest: wynydu zle všitci roci, když božie nenie pomoci 2269; buď odchylkou syntaktickou aorist místo praes., buď odchylný, snad dialektický novotvar praes. místo vyjdú. – Impt. jdi, di, pojď atd. Sg. 2. 3. gdi Pass. 342. jdiž Br. NZák. 46ᵇ; gdíž satane! HusPost. 41ᵃ, zdlouženo emfasí; di kvapně BrigF. 32; prigdi královstvie tvé HomOp. 152ᵃ, výgdi HusPost. 130ᵃ, wyndi, mistr tě zóve Hrad. 31ᵇ, weydy v sbožie svého pána t. 115ᵇ, poydy veni Otc. 201ᵃ, poydy, nebeské radosti doydy Kat. v. 3422 sl.; pojď Us., pod na súd t. j. poď DalC. 64, pod a opatř Otc. 80ᵃ, protož poď Br. Gen. 31, 44; wyd ven egredere Lit. 3. Reg. 2, 30; wynyd z krajě svého egredere, AlxV. 903, wynyd odsúzen exeat ŽKap. 108, 7, t. j. vyniď, novotvar m.