též. – Plur. 3. jěchu, na př. gyechv manducaverunt Koř. Mat. 14, 20, ani pichu ani gechu Trist. 94 (tak v rkp.), když pogiechu cum comedissent Ol. 1. Reg. 28, 25, i pogiechu spolu gustaverunt Otc. 226ᵃ, (kobylky) ſiechu vešcek plod země ŽKlem. 104, 35, poslal na ně mšičě i ſniechu jě t. 77, 45, psi jeho tělo ſnyechu DalC. 98. ptáci ſnyechu jě comederunt Koř. Mat. 13, 4, ſniechu OtcA. 381ᵇ.
c) Aorist slabý vedech stsl. vedochъ. V češtině bývá slabika kořenná někdy zdloužena: véd-, jíd-, jied- (vehi). – Sing. 1. vedech stsl. vedochъ, na př. když jeho hledajíc gidech, otšedši opět przigidech Hrad. 39ᵃ. – Sing. 2. 3. vede jsou tvary aor. silného. – Du. 1. vedechově, -va stsl. vedochovê (-vá), nemá zde dokladu. – Du. 2. 3. vedesła, -šta, stsl. 2. vedo-sta, 3. -ste, na př. oba sě s koní sbodeſſta Troj. 116ᵇ, na jednu horu przygyedefta DalC. 53, (dva knězě) ſye rozgyedelta t., Tym a Komon przygydeſta t. 26, wynydeſta dva knězě t. 28, když do krčmy gideſta Hrad. 124ᵇ, przigideſſta k hrobu EvZimn. 49, Paris a Deifebus otgideſſta Troj. 55ᵇ. – Plur. 1. vedechom. stsl. vedochomъ, – a plur. 2. vedeste -šte, stsl. vedoste, zde nedoloženy. – Plur. 3. vedechu, stsl. vedošę. na př. když pscitechu (list) Koř. Skutk. 15, 31, mužie pogiedechu Ol. 1. Reg. 25, 10, králi otgédechu (sic) t. Gen. 14, 11, do města wgiedechu Troj. 226ᵃ, tu cělý den gidechu Hrad. 71ᵇ, (panny) gijdechu kupovat Štít. ř. 231ᵇ, (panny) wgijdechu na svatbu t. 230ᵃ, t 231ᵇ, przigidechu EvTřeb. Luk. 2, 6, vojska gidechu k lodím Troj. 59ᵇ, oni przygidechu Alxp. 109, (třie králi) s koní ſſyedechu Hrad. 68ᵇ, ſiedechu Trist. 78.
58. Tvary jmenné.
a) Infinitiv vésti, psl. věsti: na př. ostrohami boſti Comest 217ᵃ, musil by hlínu myeſty DalC. 76 atd., nč. vésti, plésti Us.
Slabika kořenná je dlouhá: jiné weeſty Štít. ř. 191ᵇ, pleeſty ſye v svět t. 203ᵇ, (črt) wlaaſty ť bude myslí t. 134ᵇ, zczijſty nemóžem počtu svých hřiechóv t. 132ᵃ, bude kwijſſty tvá spravedlnost t. 134ᵃ, ſwéſti HusPost. 170ᵃ, weeſti VšehK. 38ᵃ, čijſti t. 122ᵃ atd., nč. vésti, dovésti, uplésti, ukrásti atp. Us., dial. pliesť (slc.), ruosť BartD. 1, 44 (břez.), přiruost t. 356 (dol.), růst t. 25 (zlin.), krást, plést t. 36 (bystř.), krásť, vésť t. 38 (lip.), ukrást t. 39 (súchov.), viést t. 44 (břez.), vyést t. 46 (lhot.), výsť t. 2, 27 (hol.), plíst t. 160 (brn.); také krátce vyslovované infinitivy vysť t. 2, 100 (olom.), plist t. 124 (zábř.) a dále pliść t. 1, 123 (laš., z plíść) a pluść t. 136 (sev.-opav., z plóść, plésti) atp. svědčí kvalitou samohlásek v slabice kořenné, že tu bývala délka. – Vedle toho bývá však řečená slabika v nářečích také krátká, na př. krást BartD. 1, 36 (blatn.), t. 77 (val.), plést t. 56 (dol.), jest t. 39 (súch., jísti), jėsť t. 2, 83 (olom.), jest t. 220 (třeb.). – Srov. § 31 č. 5.
Z -dt-, -tt- vzniklo -st- a je vésti, plésti atd., srov. 1. str. 309 sl. Vlivem tvarů jiných a zvláště praes vniká sem kmenové d, t opět a jest
