Počínají se knihy, jenž slovú latíně Pasionalcizojazyčný text a česky Život a umučenie všech svatých mučedlníkuov. A najprvé o božiem příští
Adventuscizojazyčný text latíně, česky jest řečeno příštie anebo přijitie. Tomu času proto tak vzděno jest, neb se k nám blíží ten přeslavný den, v němžto jest věčného Boha Otce slovo. Syn boží Ježíš Kristus z nebes pro všech hřiešných spasenie k nám na svět přišel, naše tělesenstvie přijal. Z svaté Mařie, čisté dievky, se narodil. A protož svatá cierkev ten čas ustavila jest advent, aby všeliký člověk. toho tak předrahého dne našeho Spasitele narozenie čekaje, v rozličném náboženství Bohu děkuje z toho tak slavného daru, duostojně a hodně toho dne dočekal. Jakož nám každému radí svatý prorok Amos a řka: Připrav se, aby vyšel proti svému Hospodinu. Tuť nám slušie znamenati, že jest dvoje jeho svaté k nám navštievenie. Jedno jest v tělesenství. A v tom k nám jde trojím činem. Najprvé jako k bojícím bytedlně, druhé jako k nemocným lékař, třetie jako jistý spomocník k nebezpečným hřiešníkóm. Najprvé k nám jde jako bytedlný k bojícím, neb jakož praví mistr Ovidius: Kniežecí stav lépe sobě lidi zachová milostivú dobrotú než své výsosti mocí. A o tom máme podobenstvie v třetích knihách Králových, a tuť se takto píše, že když Roboam, krále Šalomúna syn, od svých rádcí starších radu bral, kterak by bylo lidu odpověděti, jenž prosieše oblehčenie, nebo král Šalomuon bieše je velmi obtiežil. K tomu rádce starší odpověděchu a řkúce: Královice, poslúchaj dnešní den těchto lidí prozby a dobrotivě s nimi mluviti budeš. Toť jest ten den, jenž tobě rádi slúžiti budem všech svých dní. To také řekl král Artaxerses v knihách Králových Hester a řka: Když sem nad mnohými národy mocně kraloval, nechtěl sem nad nimi moci své výsosti ukázati, ale v krotkosti s dobrotú kraloval sem nad svými lidmi. Právě také učinil jest Syn boží Ježíš Kristus. Přišel jest k nám na tento svět, aby nás přivinul k své svaté milosti, jsa Buoh věčný, v svém všemohučenství hrozný, přišel jest k nám v svém dětinství, aby hřiešný, jenž se jeho božstvie bojí, bezpečně k tomu milostivému dietěti s jistotú, nadějí přistúpil, neb jde k nám v krotkosti bytedlně. Jakož praví svatý Matúš euvanjelista: Toť jest první rozum adventu, totiž jeho k nám svatého příštie.
Druhé k nám jde jako lékař k nemocným, nebo jako praví svatý Augustin: Přišel k nám veliký lékař, nebo po všem světě veliké nemoci ležiechu poddáni nemocní. Neb všeliké nemoci, jiežto nemocný zbýti nemožieše nižádným přirozeným činem, nic lepšieho nenie než ku Pánu Bohu se utéci, jenžto nad přirozený běh muože spomoci. Tak jest
