[186r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedieš k tomu Valerii, že sě činíš křesťanem protiv mému přikázaní?“ A on měkće[2742]měkće: myektye odpovědě tehda svatému Vincentí vece a řka: „Milý otče, neroď tak strašlivě mluviti.“ A on vece: „Synu, já tobě porúčiem svú[2743]svú: ſſw při.“ Tehda svatý Vincent, obrátiv sě k ćiesařovi[2744]ćiesařovi: tyeſſarzowy, poče jej tresktati a směle jemu odpoviedati. Tehda ćiesař[2745]ćiesař: tyeſſarz káza svatého Valeriána na púšč vyvésti, aby tam hladem umřel, a svatého Vincence káza na pranéři pověsiti a kleščemi trhati a řka: „Pověz mi, Vincente[dt]Vincente] wynczene, kak sě tvému tělu nynie děje[2746]děje: dyegye?“ Tehdy on zasmav sě vece: „Já sem toho dávno žádal.“ Tehdy ćiesař[2747]ćiesař: tyeſarz káza jej metlami bíti a velmě mučiti, až všechni ustachu tepúce jej. I ćiesař[2748]ćiesař: tyeſſarz vece: „Však ste jindy mnohým ostávali, že ste jě na smrt umučovali, a tomuto jednomu nemóžete ostati.“ Tehdy oni počechu jeho tělo dráti až do kostí, až krev silně a velmě tečieše[2749]tečieše: teczyeſſye a třeva sě ven kydniechu. I vece jemu ćiesař[2750]ćiesař: tyeſſarz: „Ješče[2751]Ješče: gyeſcze sě smiluj sám nad sobú, aby mohl své krásy nabyti.“ Tehdy vece svatý Vincent a řka: „Ó, jedovatý[2752]jedovatý: gedowatyg jazyče diábelský[2753]diábelský: dyabelſkyg, nebojím sě tvých múk, nebo čím tě najviec hněviva vizi, tiem sě najviec já raduji a nechti, aby mi čso múk pomenšil, aby věděl, že mne nepřemóžeš.“ Ten boj on přemohl boží mocí a řka: „Uzříš mě viece mocí, než ty móžeš mučiti.“
Druhý boj měl v ohni, že když byl složen s pranéře i přiveden k uohni i vstúpi sám na železnú lésu i poče sě péci. A tu počechu jeho tělo železnými klikami dráti a řezíće[2754]řezíće: rzezytye jej, počechu soliti, a šíny rožžené na jeho tělo klásti a šípy [b]označení sloupceveň střieleti a sudlicemi jeho tělo kláti, až třeva z neho nad oheň vysiechu. Ale ty jest on muky přemohl skrze milost boží, nebo jest viece hořal v ohni nebeském než v těch mukách. Neb oheň boží milost v jeho srdci všechnu horkost plamennú uhašováše[2755]uhašováše: vhaſſowaſye.
Třetí boj měl v žaláři, nebo když pověděchu ćiesařovi[2756]ćiesařovi: tyeſſarzowy, že v ohni nemóž shořeti ani jemu čso uškoditi, i vece ćiesař[2757]ćiesař: tyeſſarz: „Hoře[2758]Hoře: Horzye nám, již budem přemoženi, rúče vsaďte jej v žalář a tam naň sypte kamenie horké a přibijte jemu nohy k dřevu[2759]dřevu: drzew a položte jej na mečiech. A kdyžť umře, povězte mi.“ Ale v tom boji[2760]boji: boy svítězil jest, nebo král nebeský tu všechnu muku obrátil jemu v radost, nebo všichna temnost žalářná sě osvietila a kamenie horké v kvietí sě jemu obrátilo a nohy sě jemu rozvázaly a anjelé jej těšili. A když chodě po žaláři po kvietí zpieváše[2761]zpieváše: zpyewaſſye, pověděchu to králi a mnozí sě na vieru obrátili. A nenie to div, že jemu milý[2762]milý: mylig buoh takú milost ukazoval, neb jest měl život světlý. Protož jemu buoh žalář osvietil. Druhé, že jest měl čistú duši, proto sě jemu obrátilo kamenie v kvietí. Třetie měl svatú žádost, proto jeho nohy byly prosty. Čtvrté měl život anjelský pro svú čistotu, protož jej anjelé těšili. Páté měl mysl pokornú, protož neměl u mukách sníti, ale u pokoji[2763]pokoji: pokoy, neb uslyšav ćiesař[2764]ćiesař: tyeſſarz, že sě mnozí obrátili na vieru, vece: „I čso viece učinímy, již sem přemožen, neviem jeho kterak umučiti, však jej ješče neste na krásné lože, zdať
