[196r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemáme svatéj Mařie. Když dieš „zdráva“, prosíš sobě zdravie u svatéj Mařie. A když dieš „Maria“, prosíš, aby byla tvá matka a tvá orodovnice. A řka „milosti plná“, prosíš, byť milost uprosila u svého syna. A když dieš „buoh s tebú“, prosíš, jenž by tě vypravila ode všeho zlého. A protož mnozí řiekají „buoh s tebú a tvá milost rač býti se mnú“. A řka „požehnanás mezi ženami“, prosíš sobě od boha požehnánie i tvému zboží. A když dieš „požehnaný plod břicha tvého“, prosíš, aby buoh požehnal tebe i tvého plodu, točiž tvých dietek. Protož vždy máme tu modlitvu[3104]modlitvu: modlitw pieti, nebo sě svatéj Mařie velmě líbí a ďáblu[3105]ďáblu: dgablu sě velmě nelíbí a člověku jest prospěšna a užitečna. Jakož sě čte, že jeden konvrš dal sě do zákona, i nemohl sě žádné modlitvě naučiti, jedno tě dvě slově „zdráva, Maria“ a tě vždy bez přestánie řiekáše[3106]řiekáše: rzyekaſſye. A když umře, pochovachu jej a hned téj noci vyroste jemu v hlavách lilium a na nem bieše napsáno „zdráva, Maria“ zlattými slovy. Běževše[3107]Běževše: Byezewſſye bratřie, ten květ vykopachu, an jemu z srdce jdiešě. Nebo ta modlitva sě líbí Marii svaté, že kolikrát ji dieš, tolikrát jejie sedm radosćí[3108]radosćí: radoſczy obnovíš, ale diáblu sě velmě nelíbí. Jakož sě čte o jedné panně, že když jie črt lákáše[3109]lákáše: lakaſſye, chtě ji k hřiechu připraviti, tehdy ona prosi svého zpovědníka, aby jie radil, kterak by mohla svú čistotu zachovati. An jie vece: „Když tebe bude črt lákati, tehdy inhed klekni a spěj „zdráva, Maria“. A když to vece, hned črt zvola a řka: „Nastojte, čso mi činíš?“ A tak osta v čistotě, že dojide do královstvie[3110]královstvie: kralouſt.
[b]označení sloupceIn die Parascevescizojazyčný text[3111]na marginu zapsáno mladší rukou: Wielki piatek
Cum egressus fuero de urbe hac, extendam palmites meas ad Dominum, et cessabunt tonitrua, et non erit grando etc.cizojazyčný text[3112]Ex 9,29 Tato slova píše Mojžieš[3113]Mojžieš: moyſſyeſ a řka: „Když vyndu z tohoto města, ztáhnu svoji[3114]svoji: ſwoy ruce k hospodinu, a přestanú hromové a nebude búře.“ Když Jákob patriarcha požehna svých synóv, ssloži sě na lože i umře, i pochovachu jeho. V těch sloviech znamená sě trojé věc. Najprvé večeře boží, jenž smy včera pamatovali. Druhé hod božieho umučení. Třetie hod pochovánie božieho, ješto sě má zajtra dieti. Skrze Jakuba znamenává sě syn boží, jenž požehnav synóv svých, svatých apoštolóv, a umyv jim nohy, dnes sě položil na loži, točiž na svatém kříži, nakloniv svú[3115]svú: ſſw svatú hlavu, pustiv svú[3116]svú: ſſw duši i šel k otcsovi[3117]otcsovi: otczſowy jsa pochován. Protož to Jakub řekl a řa: „Když vyndu z toho města skrozě Mojžieše[3118]Mojžieše: Moyſſyeſe, točiž když budu vyveden přes moře na púšči a s púšče do svatéj země.“ Takéž syn boží převedl nás přes moře skroze křest na púšči jeho umučenie, skroze něž nás dovede do královstvie[3119]královstvie: kralouſt nebeského. Protož v tých sloviech míní sě trojé věc. Najprvé miesto umučení božieho, z něhož vyšed, umučen jest na svatém kříži. Druhé, „kterak budu umučen“, die „ztáhnu ruce svoje svaté na kříži“. Třetie užitek umučenie jeho řka „přestane vše zlé“.
O prvém znamenajme, že jest třikrát syn boží vyšel na muky. Najprvé z Betanie do Jeruzaléma. Druhé z Jeruzaléma na horu Olivetskú. Třetie jako dnešní den vyšel jest z města, nesa kříž na pleci, na rozhranie, a tu jest vyvržen z města jako mrtvý[3120]mrtvý: mrtwyg a jako malomocný a jako lotr, nebo ty trojé lidi z města vymietají.
