[177r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesě syna božieho dotče, tak hned by na svú rukú uzdravena. Poděkovavši matce boží i jide domuo s velikú radostí a pronese to po městu, že ći[2380]ći: czy měščené činichu velikú čest svaté královně. A když oni jie čest činili, a my i ovšem máme jie čest činiti, aby nám ráčila na svém milém synu uprositi našim hřiechóm odpuščenie a dušem našim spasenie.
Druhá mše bývá v zuoři, a ta jest viece světlá nežli prvá a ta znamenává božie narozenie ćelestně[2381]ćelestně: czeleſtnye z mateře bez otcsě[2382]otcsě: otczſſye, točiž z svaté Mařie, čisté děvice. A ta znamená a miení čas v zákoně od Mojžiešě[2383]Mojžiešě: moyſyeſe až do božieho narozenie, a ta sě die za sčesćie[2384]sčesćie: ſczeſczye. A to nám ukázáno na těch pastuškách, když anjelé zvěstovavše[2385]zvěstovavše: zwyeſtowawſye jim odjidechu, tehdy pastušky počechu mluviti a řkúće[2386]řkúće: rzkutye: „Poďme do Betléma a ohledajme to svaté dietě.“ A pochválivše[2387]pochválivše: pochwalywſye jeho, poručivše[2388]poručivše: poruczywſye sě jemu a svatéj královně, bráchu sě k svým stádóm. A toho léta mějiechu také sčestie na dobytku, že ižádné zvieře jim na ničemž nepřekazilo. A kteříž nechtiechu jíti do Betléma, aby dietě opatřili, ti mějiechu veliké nesčestie.
Takéž každý rozuměj, když tobě anjel, točiž kněz, zvěstuje božie narozenie a velíť sě utéci do Betléma, točiž[2389]točiž: tocz do kostela, aby opatřil to dietě žádné, dietě v rúšku obinuté, točiž v oplatek a v svatý chléb, na jesličkách, točiž na oltáři. Protož věz to každý, přídeš[2390]přídeš: przyedeſſ li do toho Betlehema na druhú mši a opatříš svého spasitele, nábožně přijmeš požehnánie od boha a od svaté Mařie, budeš mieti veliké sčestie na tvém zboží. Pakli ji zameškáš, hoře tobě s nesčestím bude ćelé[2391]ćelé: tyele léto.
Třetie mšě bývá ve dne, a ta slóve světlá a ta znamenává třetie božie narozenie duchovnie, jenž sě na každý den narázie v nábož[b]označení sloupcených srdcéch bez ocse[2392]ocse: oczſe a bez mateře, a ta miení na nový zákon od božieho narozenie do dne súdného. A ta mše jest za našě spasení a na té máme prositi, aby nás syn boží ráčil svú milostí osvietiti a hřiechy odpustiti a potom našim dušem dáti přiebytek nebeský. Jakož sú měščené u Betlehemě byli přišli ve dne a prosili milosti božie a svatéj královny požehnání. Nuže, nenie mezi námi žádného člověka, který by téj trojé věci nepotřeboval, to jest zdravie, sčestie a hřiechóm odpuščenie. Protož nezameškávajte těch svatých mší, abychte tohoto léta byli ve zdraví a v sčestí a s menšími hřiechy a s věcší radostí. A protoť na Ščedrý večer chodie kněžie a žáći[2393]žáći: zaty, koledujíce a zvěstujíce jako anjelé božie narozenie. Prosmy boha etc.cizojazyčný text
Stephani sermocizojazyčný text[2394]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Sczepana
Stephanus autem plenus gracia et fortitudine, faciebat prodigia et sygna magna in populo etc.cizojazyčný text[2395]A 6,8 Tato slova píše svatý Lukáš mezi činy apoštolskými, chvále svatého Ščepána a řka: „Svatý Ščepán, sa pln milosti a silnosti, činieše[2396]činieše: czynyeſye veliké znamenie a divy mezi lidmi.“ Neb když tvrdého hradu dobývají, nenie velmě vzácen, ktož najposlady přijede, ale ktož prvé přijede, a toho hradu dobude, ten bude tomu králi anebo pánu vzácen a míl a dobře obdarován. A to jest učinil svatý Ščepán, jenž po božiem umučení najprvé skrze umučenie přišel do nebeského královstvie. A to vida svatý Lukáš, pochváli jeho v dnešním čtení. V těch sloviech máme znamenati trojí[2397]trojí: troy věc. Prvé jeho milost, druhé jeho moc, třetie jeho umučenie.
Prvé máme znamenati, že diábel hledá spravedlných přelstiti. Prvé sčestím jako sbožím a rozkošemi a ctí tohoto světa a někdy nesčestím,
