Jeru[178v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesalemského v jednom hrobě zatvořeno.“ Opet apoštolé jej měli v čest, když sú jej svým šafářem učinili. A to črt ukázal, když volal z ćiesařovy[2435]ćiesařovy: tyeſſarzowy dsery[2436]dsery: dſery a řka: „Nepříde liť sem svatý Ščepán, nevyndu z nie.“ Nebo jest tak vuole svatých apoštoluo. Opět jej měli v čest zlí duchové, když sú jeho svatost pronášeli a řkúce: „Sluha boží, jenž kamenován od Židuo, jde do Říma.“ A potom když jeho tělo do Říma přinesechu a v jednom kostele jě chtiechu pochovati, črt z ćiesařovy[2437]ćiesařovy: tyeſſarzowy dsery[2438]dsery: dſſery zvola a řka: „Darmo usilujete, neboť zde nechtě ležeti, jedno podlé bratra svého Vavřince.“ Také mrtví měli sú jej v čest, neb když otvořichu hrob svatého Vavřince, chtieće[2439]chtieće: chtyetye podlé neho položiti svatého Ščepána, svatý Vavřinec obrátiv sě, na stranu poleze jemu a miesto jemu učini. Také zvieřat posiluje[2440]posiluje: poſſylugye, jako ty koně, ješto jej do Říma vezechu. Prosmy etc.cizojazyčný text svatého Ščepána, ať nás uchová ode všeho zlého a uprosí nám nebeské[2441]nebeské: nebeſ královstvie[2442]královstvie: kra.
Iohannis apostolicizojazyčný text[2443]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Jana Apostoła
Dilectus meus michi, et ego illi.cizojazyčný text[2444]Ct 2,16 Tato slova píše múdrý Šalomún v svých Piesnech a řka: „Milý[2445]Milý: mylyg mój mně a já jemu.“ Táž slova řekl hospodin o svatém Janu, jehož jest buoh zvláště nad jiné miloval. V těch sloviech máme dvojí[2446]dvojí: dwoy věc znamenati. Prvé, proč jest jej miloval. Druhé, které jemu znamenie milosti ukázal.
O prvém znamenajme, že syn boží svatého Jana pro trojí[2447]trojí: troy věc miloval. Prvé pro jeho čistotu, neb když jest syn boží byl čistý a světlost nebeská a zrcadlo bez poskvrny, také sám miluje čistotu. O tom praví Šalomún a řka: „Ktož miluje čistotu, ten bude mieti krále přietele.“ Ale že svatý Jan apoštol a evanjelista[2448]evanjelista: Ewangeta měl čistotu, [b]označení sloupceprotož jest najviec od boha milován. Jeho veliká čistota byla jest zjevena na jeho životě i na smrti i po smrti. Najprvé měl čistotu na svém životě, pro niž jest měl velikú milost od syna božieho a obecenství boží zde i na onom světě. Druhé měl jest čistotu na smrti, a ta sě jest zjevila skroze mannu v hrobě jeho. Jakož sě čte o nem, když bieše jemu sto let bez jednoho, káza sobě hrob vykopati podlé oltáře, v noći[2449]noći: noty do světa kázav lidem boží slovo, požehnav jich přede všemi v hrob vstúpi. A hned světlost nebeská jej oklíći[2450]oklíći: oklyty a po té světlosti k hrobu přijidechu, an pln manny, a těla jeho nenalezechu ani v hrobu uzřechu, neb jest vzat i s tělem i s duší do nebeského[2451]nebeského: neb královstvie[2452]královstvie: kralo. Třetie ćistotu[2453]ćistotu: tyſtotu měl po svéj smrti, a protož jest vzal korunu nebeskú, neb jest byl na ćele[2454]ćele: czele i na duši číst, a proto jej nad jiné bóh miloval. Opět, že sě je[2455]je: gye náhle k bohu přivinul, že zamladu sě oddal na božie službu, a to jest bohu velmě vzácno. O tom praví Jeremiáš prorok a řka: „Dobré jest zamladu bohu slúžiti a službu přijieti, nebo prvé ovoce a nové jest králóm vzácnější než staré a otec syna mladšieho viece miluje než staršieho.“ Protož jej buoh také viece miloval, že hned za ním za mladi chodil. A to na znamenie, že syn boží dietky míle objímal a ruce na ně kladl a žehnal jě, ale nikdě sě nečte, by starým takú milost učinil. Jakož sě čte, že syn boží povolal svatého Jana s svatby, an sě již chtěl ženiti, aby jej sobě obdržal. A svatý Jan nechav rozkoši svěcskéj, následoval jest syna božieho, a proto jej syn boží nad jiné miloval a od božie milosti nemohl jeho ižádný odvrátiti. O tom sě čte, když by po božím vstúpení, svatý Jan
