[176r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesvětlost sě jim ukázala.
Třetie ta radost byla na dlúhosti, že od východu slunce ztáhla sě až na západ. Protož třie králi na vzchod slunce toho času, když sě syn boží o puolnoci byl narodil, uzřevše[2350]uzřevše: Wzrzewſye hvězdu, biechu také radostí naplněni, že své královstvie vzdavše[2351]vzdavše: wzdawſye, jedechu hledat syna božieho, nesúce jemu kadidlo, zlatto a myrru[dd]myrru] myeru. Také ta radost ztáhla sě na západ slunce, že ćiesař[2352]ćiesař: tyeſſarz římský uzřev to, velikú radostí kadidlo tomu děťátku obětova a sě neda pánem nazývati[2353]nazývati: nazyewaty. Také ta radost byla veliká na širokosti, že polila vešken svět, a protož narozenie syna božieho jest velmě rozkošné. Jakož sě našě veliká mšě začíná, dietě sě nám narodilo a syn boží dán nám jest. Na tom dietěti máme znamenati čtveru věc, že zajisté bylo jest čstné, šlechetné a milé a divné jest bylo v sobě, divné v mateři, divné na nebi, divné na zemi, divné mezi zvieřaty, divné mezi črty, divné v slunci, divné u měsieći[2354]měsieći: myeſſyety, divné ve všem stvoření.
Avšak sě dnes tak ponížil. Prvé bylo jest divné samo v sobě, že dnes divně sě zrovnal vysoký buoh a nízký, starý a mladý, veliký a malý[2355]malý: malyg, bohatý a chudý. Nebo to dnes buoh všě zjednal a zrovnal jsa najvyšší, jehož výsosti nemohl ižádný dosáhnúti ani člověk ani anjel ani které stvořenie. Avšak sě tak ponížil pro ny a učinil sě tak nízký narodiv sě, že sě dal položiti na nízkém miestě, točiž v jesličkách. Jako sě čte, když ćiesař[2356]ćiesař: tyeſſarz Augustus panováše[2357]panováše: panowaſſye všemu světu, chtě zvěděti, kolik má vlastí, kolik měst, kolik hraduo a kolik lidí po všem světě, káza, aby všickny popsali a všickni lidé šli do města a tu sě napsali a každý aby střiebrný peniez dal a opověděl sě svému pánu na znamenie, že jest poddán ćiesařovi[2358]ćiesařovi: tyeſſarzowy římskému. Tehdy také Josef, že bieše[2359]bieše: byeſſye rodu Da[b]označení sloupcevidova, jide z Nazareta do Betlehema, pojem s sebú svatú Maří, chtě sě s ní opověděti a ćiesařovi[2360]ćiesařovi: tyeſſarzowy za ni a za sě peniez dáti. A již svatá Maří bieše[2361]bieše: byeſye velmě ćežka[2362]ćežka: czezka, však musě jíti z svého pokoje. Tehdy kdyžto vešken národ hledá sě upokojiti a pokoj má v svéj bolesti, jako ptáček hniezdo a zvieře ložě. A jakž koli by byla najchudšie žena, však když jest ćežka[2363]ćežka: czezka, hledá, aby někde pokojík měla. Ale svatá Maří ižádného pokoje nemohla mieti, musila do Betlehema jíti, a to bylo na znamenie velikého poníženie. A když přijidechu do Betlehema a již biechu zastali hospody, a tak obrátichu sě v obecný duom, jenž bieše[2364]bieše: byeſye mezi jinými domy, v němž měščené radu brali, a tu Josef jesličky učini volu s oslem. A téj noci v neděli svatá králevna porodi syna božieho i položi jej v jesličkách na seně, jako by řekla: „Toť jest syn mój, král nebeský, všem obecný, poďte a ohledajte jej, chtěť vám všem svú[2365]svú: ſw milost dáti.“ A tu volek a oslík poznasta syna božieho a naň dýchásta. Ó, člověče, jenž jsi múdřejší než osel ani vól, nechtěš poznati svého stvořitele, jenž jest sě dnes narodil v obecném domu, aby byl obecen chudému jakti bohatému.
Vzdechněm a zdvihněm svá srdce k nemu a dýchajme naň svými modlitvami a shřejme jej svými dobrými skutky. Opět buoh najstarší učinil sě děťátkem, neb zajisté od Adama do božieho narození byl pět tisíc let a dvě stě bez jediného. A před Adamem buoh byl věčný a bez počátka. To dietě bylo starší než jeho matka, neb svatá Maří jej počala, jsúci ve čtrnásti[2366]čtrnásti: cztrnazty letech, a v patnástém[2367]patnástém: patnaztem jej porodila. Ten dnes sě učinil mladým,
