[178r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebieše[2421]bieše: byeſſye prorok Eliseus, přišed jeho panoše i vece: „Běda nám, pane.“ A Eliseus vece: „Neboj sě, vieceť jest nás než jich.“ Hned ten panošě uzře veliký zástup anjelů, kteříž všechny pohany požehnachu. Páté měl jest dobré útečišče, točiž nebe, jenž viděl otevřieno, do nehož měl jíti a bezpečen býti.
O druhém máme znamenati, proč sú jej umučili. Zajisté proto, že pravdu kázal a zlé tresktal a veliké divy činil zaživa i po smrti. Kteříž jeho divové ukazují jeho milosrdenstvie, někteří jeho moc, někteří jeho čstnost, nebo jest činil divy ukazuje, svú[2422]svú: ſw milostí chudým pomáhaje a truchlých polituje. Jakož praví svatý Augustin, že byla jedna vdova, ta měla deset synuov a sedm dser[2423]dser: dſer. A když ji děti rozhněvachu, ona je prokle, že buoh na ně přepusti, že sě počechu třiesti nemocí jako osikový list a biechu túlaři po světu žebříc. A z těch bratr jeden s sestrú do kostela přišedše[2424]přišedše: przyſedſſye a tu biesta uzdravena. Také jeho milost zjevena jest na tom, že jest za své nepřátely kleče boha prosil, jenž jej kamenováchu. Prosmy etc.cizojazyčný text Druhé činil divy, kteréž ukazuje jeho moc, neb jest měl moc nad němú tváří, nad povětřím, nad vodú, nad zemí i nad črty i nad nebem, že viděl nebesa otevřiena, když jej kamenováchu. Opět měl moc nad povětřím, že když bylo veliké sucho, tehdy on krásný[2425]krásný: kraſſnyg déšč uprosil. Opět nad vodú měl moc. Jakož sě čte, když Alexander z Říma šel do Jeruzaléma s svú ženú a tam svatému Ščepánu kostel postavil a podlé svatého Ščepána kázal sě pochovati. Tehdy po sedmi letech jeho žena Juliána, chtieći[2426]chtieći: chtyety sě do Říma vrátiti, prosi biskupa, aby jie odpustil tělo jejieho muže vzieti. A biskup vece: „Jáť neviem, kteť leží.“ [b]označení sloupceA ona přibehši, mnieći[2427]mnieći: mnyety tělo svého muže, i vze tělo svatého Ščepána. A když sě vezieše[2428]vezieše: wezyeſſye přes moře, uslyšě anjely zpievajíce a črty úpějíće[2429]úpějíće: vpyegytye a řkúce[2430]řkúce: rzkuczye: „Běda nám.“ A ti črté búří zbúřichu a marinářie bojieće[2431]bojieće: bogyetye sě ztonúti, počechu sě svatému Ščepánu modliti, an sě jim zjevi a řka: „Nebojte sě, jáť sem s vámi.“ A hned sě moře upokoji. Opět měl moc nad nemocnými, neb když jej nalezli, čtyřidceti nemocných uzdravil a šest mrtvých vzkřiesil. Opět měl moc nad črty. Jakož sě čte, když dsi[2432]dsi: dſſy ćiesařova[2433]ćiesařova: tyeſſarzowa Theodosia črtem byla trápena, z nie črt nikake nechtěl vyníti, donidž by k svatému Ščepánu nedošla. A když přijide, hned črt z nie vystúpi. A netolik jeho tělo mělo tu moc, ale kvietí, ješto na oltáři na jeho bylo. Jakož praví svatý Augustin, když jedna žena bieše umřela, sukni svatého Ščepána na ni vložichu, ana hned ožila. A kvietím berúce s oltáře slepé osvěťovali[2434]osvěťovali: oſſwyetyowaly. Třetie činil divy veliké cnosti, neb sú jeho tělo měli u veliké cnosti sám buoh i anjelé i apoštolové i zlí duchové i mrtví.
Prvé buoh měl ve čsti jeho tělo, že jemu nedal tak v nečstném miestě ležeti, ale kázal jej v Sion pochovati. Také jej anjelé v čest měli, když sú nad ním na moři pěli. A potom když z Konstantinapole byl do Říma přinesen a v jednom hrobě s svatým Vavřincem položen a anjelé nad ním zpievali a řkúce: „Ó, sčastné město v Římě, jenž těla svatého Vavřince hispánského a svatého Ščepána Jeru[178v]číslo strany rukopisusalemského
