[157r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekrálevny a chrám ducha svatého a přiebytek boha samého. O jeho ukrutenství rúcha sě čte, že jakž koli chodil v drahém rúšě a v zlattohlavě svrchu podlé práva kniežećieho[1546]kniežećieho: knyezetyeho, však vždy pod zlattohlavem chodil v žíni po nahém těle. A zimě vstávajě o puolnoci, bosými nohami chodil po svatých, že jeho šlépějě nalézali plny krve, ješto tekla zimú z jeho nóh svatých. A čso ty dieš k tomu, člověče chlubný a rozkošný, že i ve dne nedbáš na boží službu jíti. Také ukrutenstvie měl u postu, že velikým postem bieše[1547]bieše: byeſſye sě zsušil, jako druhý svatý Mikuláš. Hledaj, člověče, ješto netolik v středu, ale i v pátek sě nepostíš etc.cizojazyčný text
O jeho pokoře srdečné sě čte, že jsa vévoda a knieže českéj země, však sě tak velími ponižoval jako najmenší sluha, nebo čsož jemu měl panošě učiniti, to on sám činil svému sluze. V noci vstana tajně šel na pole a nažal svéj pšence, zmlátě a smele, sám zpekl oplatky a rozdával u Praze po kosteléch, aby sě buohu čest dála. A drva v svém lese v noci tajně bral a vdovám chudým nosieše[1548]nosieše: noſſyeſſye a víno v svéj vinici zbieráše[1549]zbieráše: zbyeraſye a po klášteřiech nosieše[1550]nosieše: noſſyeſſye a rozdáváše[1551]rozdáváše: rozdawaſſye. A když jej popadniechu, často jemu jeho sluhy i jemu samiemu přitepiechu, avšak to pro buoh míle trpěl. A protož jest nazván podstolé a podčešie krále nebeského věda, že kto sě na tomto světě povyšuje[1552]povyšuje: powiſſugye, ten bude ponížen na onom světě. O jeho[1553]jeho: gieho milosti sě čte, že chudé vdovy nadával, chudé zakládal i chudé sirotky miesto svých dětí krmil, nemocné navščevoval, nahých přiodieval, pútníky a pocestné přijímal a lačné krmil, mrtvé sám pochovával. Viece milosti ukazoval, že vězně vyprošoval a propuščoval věda, že milost dovodí do nebes, jakož sě od svatého Martina, biskupa [b]označení sloupceščedrého, naučil. Nebyl jest svatý Václav tak nemilostivý jako onen bohatec, ješto Lazarovi kusa chleba s svého stola nedával. A tak jest dal příklad svéj svatosti na svém svatém životě. Nadto svatý Václav byl jest příklad všem bohatcóm i vejvodám, na příklad zákonníkóm, na příklad rytieřóm, na příklad nábožným, na příklad sliby naplňovati, boží službu milovati a kněží[1554]kněží: knyezye ctíti. Na příklad bohatcóm sčedře k chudým pomáhal. Na příklad zákonníkóm utrpenie měl na svém životě, aby pro buoh trpěli svój zákon právě. Na příklad rytieřóm, aby svéj země bránili, na svém dosti měli a chudých nedrali. Na příklad nábožným, že na každý den na dvanástekrát[1555]dvanástekrát: dwanaztekrat modlil sě bohu a chodil po svatých, aby sě takéž modlili v náboženství a božie služby hledali. Na příklad křivým přísežníkóm, ješto, což bohu slíbie, nechtie naplniti a mzdy svým sluhám do zajtřie odkládají. Těm všem dal zjevný příklad svatý Václav.
Druhé měl příklad v svatosti učení, jakož se čte o nem, že těm, ješto sě pohanským modlám klaniechu, ústavně kázáše[1556]kázáše: kazaſye, a jě na vieru křesťanskú obracováše[1557]obracováše: obraczowaſye a jich dušě svým učením osvěcováše[1558]osvěcováše: oſſwieczowaſſye, jako svatý Augustin, jenž Českú zemi svým kázaním osvietil.
Třetí příklad, jenž nám ostavil svatý Václav, jest pokora umučení. Nebo když jeho čest po všech zemiech sě pronesieše[1559]pronesieše: p(ro)neſſyeſye a tak sě mnoho dobrého křesťanóm za neho dějieše[1560]dějieše: dyegyeſye, tehdy jeho bratr, lítý[1561]lítý: lytyg Boleslav, závidieše jeho dobrým skutkuom, a chtě sobě vévodstvie české obdržeti, učini hody křščení svému synu. A tak pozva svatého Václava na ty hody, jenž, věda svú[1562]svú: ſw smrt,
