[164v]číslo strany rukopisuodpustiti mým všěm nepřátelóm, nebo ty vieš, žeť sú mě křivě osočili a obžalovali, křivé svědky proti mně sú vymyšlovali, odpusť jim, prosím, pro nesmierné tvé milosrdenstvie.“ A když ta slova propovědě, mnozí prelátové a zvláště biskupové, zakrlivě naň hledíce, posmieváchu sě jemu. A potom z přikázanie sedmi biskupóv, kteříž jeho kněžstvie zbavováchu, oblek sě v mešné rúcho, jako by měl mši slúžiti. A když sě obláčil v hřízu neb v albu, řekl jest: „Pán mój Jesus Kristus, když od Heroda ku Pilátovi odeslán jest, v bielóm rúšě jest posmieván.“ A tak v jiné rúcho sě obláčieše. A když již tak oblečen jsa, od biskupóv těch sedmi napomanut byl jest, aby ještě sě svých bludóv odpřisáhl a odvolal, a na ten stuol, přěd nímž sě oblačoval, vstúpiv, žalostivě i s pláčem ku množství sě obrátiv vecě: „Aj, tito biskupové vedú a napomínají mě na to, abych sě bludóv odpřisáhl a odvolal. Bojím sě toho učiniti, abych nebyl lhářem přěd tváří boží učiněn, přiznávaje sě k těm bludóm, jichž sem nikdy nedržal ani kázal. A také abych svědomie a pravdy božie neurazil, poňovadž sem nikdy těchto artikulóv nedržal, kteříž sú na mě falešně svědčeni, ale těm odporné sem kázal, učil a psal. A také abych tak velikého množstvie, jemuž sem kázal, nepohoršil, i také jiných, ješto slovo božie věrně káží.“ A když to řekl jest, okolo sediece biskupové a jiní z toho sboru řekli sú: „Již vidíme, že zatvrzen jest v své