[166v]číslo strany rukopisujest a rozhřěšen, jehož zpovědlníka jemu sbor ten byl dal, jakož sám v jednom listu, kterýžto mezi jinými byl jest z žalářě poslal, vyznává a píše svú rukú. A když sě tak modléše klečě, ta rúhavá koruna papierová s hlavy jeho spadla jest, a on, ji uzřěv, ulyze sě. A někteří žoldnéři, okolo stojíce, řekli sú: „Vstavte mu ji zasě na hlavu, ať i s črty, svými pány, jimž jest zde slúžil, upálen bude.“ Tehdy vzstav zhóru s toho miesta z přikázanie popravcóv těch a katóv, vysokým a rozomným hlasem, tak, že ode všěch tudiež, jenž tu stáchu, dobřě slyšán jest, takto sě modléše: „Pane Jezukriste, tuto ohavnú smrt a ukrutnú pro tvé svaté čtenie a pro kázanie tvého slova svatého chci pokorně a mile trpěti. Odpustiž, prosím, všěm mým nepřátelóm.“ A inhed jeho vókol vodiechu a on napomínáše je a jich všěch prosieše, aby nemněli, by on které z těch bludóv, kteříž sú jemu falešně připsány a skrzě falešné svědky naň vedeny, kázal, učil aneb držal. I prosieše, aby ještě s svými žalářnými mohl mluviti. A když tu přistúpichu, jim děkováše a řka: „Děkuji vám, milí bratřie, ze všeho dobrého, neb netoliko byli ste moji strážní, ale moji milí bratřie. A vězte to, žeť pevně úfám svému milému spasiteli, pro jehož svatý zákon tuto smrt chci rád trpěti mile, dnes s ním kralovati budu.“ A tak s něho sukni jeho černú svlekše, v košili jeho k některakému tlustému