svět[165v]číslo strany rukopisuské porúčuje a opúštie.“ A prvé než sú rúhavú korunu a papierovú jemu na hlavu vstavili, mezi jinými řěčmi řekli sú jemu: „Porúčieme tvú duši ďáblu.“ A on, spav rucě a zdvih oči vzhóru k nebi, řekl jest: „A já ji porúčiem najdobrotivějšiemu pánu Ježíši Kristovi.“ A tu korunu uzřěv vecě: „Pán mój Ježíš Kristus pro mě biedného a nestatečného mnohem tvrdější a těžší trnovú korunu nevinně na najohavnější smrt ráčil jest nésti. A protož já, biedný hřiešník, tuto mnohem lehčejší, ačkoli rúhavú, korunu chci mile a rád nésti na sobě pro jeho jméno a pravdu.“ A koruna ta bieše papierová a okrúhlá, vysoká bezmála na loket, a na nie třie hrozní ďáblové biechu namalováni a nápis viny jeho na nie vókol napsán: „Tento jest arcikacieř.“ Tehdy král Zigmund uherský německy řekl Ludvíkovi, Klemovu synu, jenž přěd ním v majestátu při tom odsúzení sedieše, jablko zlaté držě s křížem: „Jdi, vezma ho, dajž ho popravciem.“ A Klemóv syn, ssloživ s sebe to rúcho kniežěcie, v němžto, jablko drže, seděl, vzav mistra Jana Husi, dal jeho v rucě katóm a popravcóm a na smrt provodil jeho.

A když, tak již koronován jsa, z toho kostela na smrt veden bieše, přěd tiem kostelem tu hodinu na znamenie potupenie jeho některaké knihy páléchu. A on to uzřěv, jako sě tomu jich skutku ulyze. A tak, jda na smrt, napomínáše ty, jenž okolo něho jdiechu, aby